Postřehy z kontrolní činnosti v oblasti daně z příjmů ze závislé činnosti

     Práce ve mzdové účtárně vyžaduje znalost několika právních oblastí. Vzhledem k velkému rozsahu práce občas chybuje i zkušená a pečlivá mzdová účetní. V příspěvku se budeme zabývat některými omyly při zdaňování zaměstnanců, které byly zjištěny správcem daně při daňové kontrole.

     Zaměstnavatel může daňově uplatnit příspěvek na závodní stravování poskytnutý zaměstnanci, pokud jsou splněny podmínky stanovené v ust. § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 zákona o daních z příjmů č. 586/1992 dále jen „ZDP“. V souvislosti se zdaňováním zaměstnanců se občas vyskytuje chybný názor, že nepeněžní plnění nad rámec ust. § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP ve formě příspěvku na závodní stravování podléhá u zaměstnance dani z příjmů ze závislé činnosti. Limit stanovený ust. § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP se však vztahuje pouze na posouzení daňově účinných nákladů u zaměstnavatele. Hodnota stravování ve formě nepeněžního příspěvku je dle ust. § 6 odst. 9 písm. b) ZDP od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozena, žádný omezující limit není zákonem stanoven.

     V jiných případech bylo zaměstnavatelem opomenuto, že příspěvek na závodní stravování je u zaměstnance osvobozen od daně z příjmů pouze v případech nepeněžního plnění (např. formou stravenky). Plnění ve formě finančního příspěvku podléhá dani z příjmů ze závislé činnosti.

     Hodnotu nealkoholických nápojů (minerálky, džusy, ovocné šťávy apod.) poskytnutých zaměstnavatelem zaměstnanci ke spotřebě na pracovišti není možné zaměstnavatelem daňově uplatnit. Z hlediska zaměstnance se jedná o plnění, které je osvobozeno od daně z příjmů ze závislé činnosti. Tento postup je v praxi poměrně „zažitý“ a při poskytování nápojů zaměstnavatel obvykle nechybuje. Občas je však opomíjeno, že v případě sjednaného finančního příspěvku na nealkoholické nápoje je daňový dopad opačný, tj. u zaměstnavatele se jedná o daňově účinný náklad a u zaměstnance o zdanitelný příjem.

     V oblasti poskytování nealkoholických nápojů zaměstnanci se chybuje i v případech, kdy jsou nápoje poskytovány z nedaňových nákladů formou nepeněžního plnění, ale zaměstnanci nápoje nespotřebují na pracovišti a odnášejí si je domů. Od daně z příjmů ze závislé činnosti je osvobozeno nepeněžní plnění ve formě nealkoholických nápojů pouze v případě, že jsou tyto nápoje spotřebovány na pracovišti.

     Někteří zaměstnavatelé neplní své povinnosti v oblasti BOZP a namísto přímého poskytnutí ochranných pracovních pomůcek, oblečení a obuvi poskytují finanční příspěvek na tyto pomůcky. Zaměstnavatelé odůvodňují tento postup zjednodušením své práce, snížením administrativy a také zájmem zaměstnanců o poskytování povinného plnění tímto způsobem. Ochranné pomůcky, oděv a obuv však zaměstnavatel musí poskytovat „in natura“. Plnění v nepeněžní formě nepodléhá u zaměstnance zdanění, finanční příspěvek je však nutné zdanit daní z příjmů ze závislé činnosti spolu se mzdou. Mimo možného daňové pochybení těmto zaměstnavatelům hrozí sankce za porušení zákoníku práce např. od inspektorátu práce.

     V souvislosti s výše uvedeným případem je však nutné připomenout, že v praxi je někdy příliš zažita zásada, že zaměstnanci nelze poskytnout v žádném případě finanční paušál. Zákon o daních z příjmů i zákoník práce v mnohých případech povolují zaměstnavatelům poskytovat finanční paušál (např. za opotřebení vlastního nářadí použitého k výkonu práce, na údržbu pracovního oblečení nebo stejnokrojů apod.). Plnění, která lze poskytovat formou finančního paušálu, však musí být v ZDP i zákoníku práce výslovně uvedena.

     V souvislosti s poskytováním paušálů se můžeme setkat také s dalším pochybením, kdy zaměstnavatel opomene paušál přepočítat v případě změny podmínek, např. v případech vyšší automatizace výroby nebo při převedení zaměstnance na jinou práci.

     Kontrolní orgány občas zjišťují, že zaměstnavatelé zaměňují náklady spojené s jednotným pracovním oblečením s poskytnutím příspěvku na tzv. ošatné. Plnění ve formě jednotného oblečení není ze strany zaměstnance zdanitelným příjmem. Pokud však zaměstnavatel poskytne zaměstnanci finanční příspěvek na tzv. ošatné, nejedná se o daňově uznatelný výdaj a ze strany zaměstnance bude příslušná částka zdaněna daní ze závislé činnosti spolu se mzdou.

     Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají zaměstnance na základě dohody o provedení práce, v některých případech nevědí, jak mají z daňového hlediska posuzovat plnění z titulu poskytování benefitů, které podléhají dani z příjmů. Jedná se např. o případ, kdy je zaměstnaci poskytnuto služební vozidlo pro služební i soukromé účely. V praxi se můžeme setkat s chybným názorem, že v případě poskytnutí služebního vozidla k soukromým účelům je nutné z hodnoty tohoto benefitu odvést pojistné a následně uplatnit princip superhrubé mzdy.

     Základní pracovněprávní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (dohoda o provedení práce) však nezakládá povinnost platit pojistné. Zaměstnavatel tedy zaměstnance na příslušných pojišťovnách nepřihlásí, pojistné neplatí a princip superhrubé mzdy se neuplatní z odměny ani ze souvisejících plnění.

     V praxi je někdy opomíjeno, že zaměstnanci činní na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr nemají nárok na cestovní náhrady podle zákoníku práce ve stejné míře jako zaměstnanci, kteří mají uzavřen klasický pracovní poměr. Případné kontrole musí být zaměstnavatel schopen prokázat, že toto právo bylo sjednáno (nejlépe přímo v dohodě). V případě neprokázání tohoto ujednání mohou být poskytnuté cestovní náhrady posouzeny jako plnění bez právního podkladu.

     Vzhledem k jednodušší administrativě a také z důvodu, že se z odměny z dohody o provedení práce neodvádí pojistné, uzavírají zaměstnavatelé tuto dohodu i v případech, kdy měl být uzavřen klasický pracovní poměr.

     Limit ve výši 150 hodin ročně zaměstnavatelé obcházejí tím, že sjednají odměnu za hodinu práce, např. 3 000 Kč. Kontrolní orgány mohou tento postup posoudit jako obcházení pojistných a daňových zákonů.

     Z odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr se v souladu se zákonem o daních z příjmů v některých případech sráží a odvádí srážková daň a v jiných případech záloha na daň. Někteří zaměstnavatelé opomíjejí analyticky členit účet 342 - Ostatní přímé daně. Vzhledem k tomu, že zaměstnavatel odvádí srážkovou daň a zálohovou daň na jiný účet správce daně, je nutné tento účet členit (zálohu na daň je nutné odvést na účet 713. srážkovou daň na účet 7720.). Stejně je potřebné vést odděleně odměny z dohod, které podléhají záloze na daň a které podléhají srážkové dani. V důsledku neúplné analytické evidence může dojít k přeplatku na jednom účtu a nedoplatku na jiném účtu. Pokud dojde k omylu, je nutné požádat finanční úřad o přeúčtování příslušné částky.

     Společnost může členům statutárních orgánů právnických osob přiznat odměnu za výkon funkce a stejným osobám také může ze zisku schváleného k rozdělení stanovit podíl na zisku, tzv. tantiému. Někdy je však opomíjeno, že se v těchto případech nejedná o příjem z kapitálového majetku podle ust. § 8 ZDP, protože tento příjem neplyne z titulu majetkového podílu na společnosti, ale jedná se o příjem zdaňovaný daní z příjmů ze závislé činnosti dle ust. § 6 odst. 1 písm. c) ZDP.

     Odměny členů statutárních orgánů právnických osob (daňových rezidentů) podléhají dani z příjmů ze závislé činnosti a plátce je zdaňuje podle toho, zda poplatník podepsal nebo nepodepsal prohlášení k dani. V praxi však…