2.6.3
Rozvržení pracovní doby
doc. JUDr. Margerita Vysokajová, CSc.
Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a současně určí i začátek a konec směn (§ 81 odst. 1 ZP). Přitom platí, že pracovní dobu rozvrhuje zpravidla do pěti dnů v týdnu a přihlíží k tomu, aby toto rozvržení neohrožovalo bezpečnost a ochranu zdraví při práci (§ 81 odst. 2). Pro zaměstnance pak platí povinnost být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po jejím skončení (§ 81 odst. 3). Při rozvrhování pracovní doby zaměstnavatel dbá na to, aby
-
bylo zajištěno úspěšné plnění jeho pracovních úkolů,
-
rozvržení odpovídalo účelné organizaci práce,
-
vytvářelo dobré pracovní podmínky včetně zajištění bezpečnosti práce,
-
vyhovovalo zaměstnancům dojíždějícím do práce s cílem sladit jejich pracovní a osobní život, což je důležité zejména v zájmu sociálního smíru.
Rozvržení pracovní doby zaměstnance je právem a zároveň i povinností zaměstnavatele. Výjimku do zatím (konce roku 2024) představují pouze zaměstnanci, kteří konají práci na dálku a na základě dohody se zaměstnavatelem si za sjednaných podmínek pracovní dobu rozvrhují sami (§ 317 odst. 4 ZP).
Pokud rozvržení pracovní doby sjednává zaměstnavatel v kolektivní smlouvě nebo je zahrnuje do pracovního řádu, nezbytně spolupracuje s odborovou organizací (kolektivní smlouvu s ní uzavírá, pracovní řád vydává s jejím souhlasem).
Rovnoměrným rozvržením pracovní doby se rozumí rozvržení, při kterém zaměstnavatel rozvrhuje na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu [ § 78 odst. 1 písm. l) ZP]. Délka jednotlivých směn se může lišit, ale délka rovnoměrně rozvržené týdenní pracovní doby je v jednotlivých týdnech stejná.
Nerovnoměrným rozvržením pracovní doby se rozumí rozvržení, při kterém zaměstnavatel nerovnoměrně rozvrhuje na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, s tím, že průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může toto vyrovnávací období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích [ § 78 odst. 1 písm. m) ZP].
Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. Výjimku představuje ustanovení § 83 odst. 2 ZP, podle kterého (s účinností od 1. 8. 2024) délka směny některých zaměstnanců ve zdravotnictví, u nichž byla uplatněna úprava uvedená v § 83a ZP, nesmí přesáhnout 24 hodin.
Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby (harmonogram směn) a seznámit s ním zaměstnance nejpozději 2 týdny předem (při uplatnění konta pracovní doby 1 týden), přičemž zákoník práce umožňuje i jinou, vzájemně dohodnutou dobu seznámení (§ 84 ZP).
NahoruPracovní doba některých zaměstnanců ve zdravotnictví
Ustanovení § 83a umožňuje, aby délka pracovní doby (od 1. 8. 2024 i délka směny bez práce přesčas) zaměstnance v nepřetržitém provozu spojená s poskytováním zdravotních služeb poskytovatelem lůžkové péče nebo zdravotnické záchranné služby, kterou vykonává lékař, zubní lékař, farmaceut nebo zdravotnický pracovník nelékařských zdravotnických povolání, činila až 24 hodin během 26 hodin po sobě jdoucích. Pokud bude zaměstnanec pracovat vcelku 24 hodin, musí následující odpočinek trvat alespoň 22 hodin.
Uvedený postup může být uplatněn pouze za podmínky, že se zaměstnancem byla uzavřena písemná dohoda, která nesmí být sjednána na dobu delší než 52 týdnů a která může být písemně vypovězena z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Výpovědní doba je dvouměsíční, pokud nebyla sjednána kratší, a je stejná pro zaměstnavatele i pro zaměstnance.
Zaměstnavatel vede aktuální seznam všech zaměstnanců ve zdravotnictví, s nimiž dohodu o délce pracovní doby uzavřel, a o jejím uplatňování je povinen písemně informovat příslušný orgán inspekce práce.
NahoruRozvržení pracovní doby…
