§ 3 ZPVZP - Vyměřovací základ zaměstnanců

3.1.1.3

§ 3 ZPVZP – Vyměřovací základ zaměstnanců

Ing. Antonín Daněk

Úplné znění

Ustanovení související

• Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (ZoVZP)

  • § 5 písm. a) – zaměstnanec

  • § 7 – plátcem pojistného je stát

• Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP)

  • § 6 – příjmy ze závislé činnosti

• Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (ZPSZ)

  • § 5 – vyměřovací základ

• Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (ZNP)

  • § 6 odst. 2 a § 7a odst. 1 – rozhodný příjem pro účel účasti na nemocenském pojištění

• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ZP)

  • § 222a – dovolenková pokladna a náhrada za dovolenou

• Nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů

Odstavec 1

Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

Příjmům, které podléhají dani z příjmů, se od 1. 1. 2015 kladou naroveň též příjmy, které by této dani podléhaly, pokud by byl příjem zdaňován v ČR. Toto pravidlo se uplatní především v případech, kdy se příjem podle mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění nezdaňuje podle právních předpisů platných v ČR, ale příslušný zaměstnanec je účasten zdravotního pojištění v ČR a zaměstnavatel proto podle koordinačních pravidel EU odvádí pojistné na zdravotní pojištění podle českých právních předpisů. Stejný postup se již uplatňuje při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance podle § 5 odst. 1 ZPSZ.

S účinností od 1. 1. 2013 bylo zákonem č. 11/2013 Sb. doplněno, že v duchu ustanovení § 3 odst. 1 ZPVZP se do úhrnu příjmů ze závislé činnosti nezahrnují náhrady výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům podle zákona č. 236/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. S účinností od 1. 1. 2015 však byly tyto náhrady (jako osvobozené) z citovaného textu § 3 odst. 1 ZPVZP vypuštěny, což znamená, že pojistné na zdravotní pojištění se z nich od tohoto data odvádělo, avšak pojistné na sociální zabezpečení se z těchto náhrad nadále neplatilo. Novelou zákonů č. 200/2015 Sb. se od září 2015 tyto náhrady jako výjimka opětovně nezahrnují do vyměřovacího základu zaměstnance pro placení pojistného na zdravotní pojištění a vztahuje se tak na ně stejný režim jako při stanovení vyměřovacího základu pro odvod sociálního pojištění.

Povinnost placení pojistného za zaměstnance včetně plnění ostatních souvisejících zákonných povinností se vztahuje na zaměstnavatele tehdy, pokud se pojištěnec považuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance. Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance (a případně také i pro dodržení minimálního vyměřovacího základu) sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele – aby se tyto příjmy sčítaly, musí se jednat o stejný typ dohody u jednoho zaměstnavatele, v této situaci bez ohledu na výši příjmu z takové dohody.

Je-li osoba ve zdravotním pojištění zaměstnancem (resp. vznikne-li ve zdravotním pojištění zaměstnání), pak zaměstnavatel:

• přihlašuje u zdravotní pojišťovny osobu jako zaměstnance, pokud již přihlášena není, a

• odvádí pojistné podle zákona, tedy:

  • alespoň z minimálního vyměřovacího základu, případně z jeho poměrné části, nebo

  • z částky nižší než povinné minimum – v takovém případě však musí mít zaměstnavatel vždy k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje, a ten předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny

Zaměstnancem českého zaměstnavatele (a zároveň účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění, například s právem volby zdravotní pojišťovny) se při splnění zákonných podmínek stává i:

• osoba ze státu Evropské unie, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska nebo také ze Spojeného království, postupující podle koordinačních pravidel Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009,

• cizinec z tzv. třetí země, tedy mimo státy výše uvedené

Poznámka – podmínky platné po Brexitu:

Protože bylo koncem roku 2020 dosaženo dohody mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií o obchodu a spolupráci, nedošlo od roku 2021 ve zdravotním pojištění z pohledu pojištěnce k zásadním změnám. Dohoda obsahuje i protokol o sociálním zabezpečení, který zahrnuje i pravidla pro zdravotní pojištění a poskytování zdravotních služeb, která prakticky nemění nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, aplikovaná ještě po přechodné období roku 2020. Lze tak konstatovat, že veškeré běžné situace jsou upraveny stejným způsobem, jakoby Spojené království z EU nevystoupilo. Nadále je tak možné používat ve vztahu ke Spojenému království Evropské průkazy zdravotního pojištění pro čerpání příslušného rozsahu (tj. nezbytné) zdravotní péče. Evropské průkazy, vystavené britskými institucemi do konce roku 2020, zůstávají v platnosti, a to do data uvedeného na průkazu. I v dalším období bude možné poskytovat plnou péči pacientům, kteří mají žluté karty pojištěnce. K určení aplikovatelné legislativy tak bude nadále používán formulář A1 a na základě formuláře S1 je možné čerpat plnou péči v situaci, kdy osoba bydlí mimo stát pojištění.

Pojistné se neplatí z příjmů, které nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob nebo jsou od této daně osvobozeny (§ 3 odst. 4 ZDP, § 4, § 4a, a zejména pak § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 ZDP). Účast zaměstnance na zdravotním pojištění již není vázána na jeho účast na nemocenském pojištění, výjimkou jsou v tomto směru pouze rozhodné částky příjmu u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Z pohledu zdravotního pojištění se jako na zaměstnance (s příjmy ze závislé činnosti) pohlíží ve zdravotním pojištění rovněž na osoby, kterým je zúčtována odměna z titulu členství ve statutárních orgánech a dalších orgánech právnických osob.

Podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP se za příjmy ze závislé činnosti nepovažují a předmětem daně nejsou například náhrady cestovních výdajů, poskytované v souvislosti s výkonem činnosti, ze které plyne příjem ze závislé činnosti, do výše stanovené nebo umožněné v příslušných ustanoveních zákoníku práce (například v části sedmé hlavě třetí). Do vyměřovacího základu zaměstnance se ve zdravotním pojištění zahrnuje pouze ta část cestovních náhrad, která je předmětem daně. Obdobný postup platí i v případě hodnoty osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů, poskytovaných podle § 6 odst. 7 písm. b) ZDP. Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrne ani náhrada za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce, poskytovaných zaměstnanci podle zákoníku práce.

Ve smyslu ustanovení § 6 odst. 9 ZDP nepodléhají povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění například tyto příjmy (plnění):

• nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na rekvalifikaci zaměstnanců podle jiného právního předpisu upravujícího zaměstnanost; toto osvobození se nevztahuje na příjmy plynoucí zaměstnancům v této souvislosti jako mzda, plat, odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem, jakož i na další peněžní plnění poskytovaná v této souvislosti zaměstnancům;

• hodnota nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti,

• hodnota přechodného ubytování maximálně do výše 3 500 Kč měsíčně, nejedná-li se o ubytování při pracovní cestě; jedná se o nepeněžní plnění poskytované zaměstnancům v souvislosti s výkonem práce, pokud obec přechodného ubytování není shodná s obcí zaměstnancova bydliště;

• zvláštní odměna za výkon funkce člena okrskové volební komise a člena zvláštní okrskové volební komise.

Odstavec 2

U plnění uvedených pod písmeny a) až e) v § 3 odst. 2 ZPVZP se jedná o zákonem definované výjimky, z těchto příjmů se pojistné na zdravotní pojištění neodvádí, třebaže podléhají zdanění. Z pohledu placení pojistného je v tomto případě zařazení mezi výjimky nadřazeno zdaňování příslušného příjmu. Zaměstnavatel tedy nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance:

a) náhradu škody podle zákoníku práce (§ 265 až 275 ZP) a právních předpisů upravujících služební poměry

• Pokud by však zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci náhradu škody ve vyšší hodnotě, než v jaké je například podle zákoníku práce povinen, rozdíl mezi částkou, kterou je povinen poskytnout a částkou, kterou zaměstnanci skutečně poskytnul, by zahrnul do vyměřovacího základu zaměstnance.

b) odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů

• Aby se pojistné z odstupného, dalšího odstupného, odchodného a odbytného nezahrnovalo do vyměřovacího základu zaměstnance, musí na tato plnění vzniknout nárok podle zvláštních právních předpisů, v případě odstupného podle zákoníku práce. Pokud by zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci plnění, které by nazval odstupným, přičemž by se nejednalo o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, podléhalo by toto plnění odvodu pojistného.

• Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) ZP nebo dohodou z týchž důvodů, (zaměstnavatel se ruší nebo přemísťuje nebo se zaměstnanec stane nadbytečným – tzv. organizační důvody) přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně:

  1. jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,
  2. dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,
  3. trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky.

• Je-li obdobným způsobem ukončen pracovní poměr podle § 52 písm. d) ZP (pracovník nesmí konat práci z důvodu pracovního úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání), přísluší zaměstnanci odstupné ve výši nejméně 12násobku průměrného výdělku. V takových případech se jedná o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, proto se pojistné na zdravotní pojištění neodvede. Naopak, zúčtuje-li zaměstnavatel zaměstnanci plnění v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru podle § 52 písm. e) ZP (zaměstnanec dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost), nejedná se o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce (i když by bylo takto nazváno), a jeho výše podléhá povinnosti placení pojistného. Tento postup vychází z ustanovení § 67 ZP.

• Od placení pojistného na zdravotní (i sociální) pojištění se osvobozují jen ta plnění, poskytovaná z důvodu skončení zaměstnání, na která je nárok podle zvláštních právních předpisů. Tímto zvláštním předpisem je u odstupného zákoník práce.

c) věrnostní přídavek horníků

• V tomto případě se jedná o výjimku podle právní normy č. 62/1983, uvedenou v ZPVZP již dlouhodobě.

d) plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání

• Zúčtované plnění se nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance tehdy, pokud je poskytnuto poživateli pouze některého z těchto dvou druhů důchodů za podmínky, že bylo z časového hlediska poskytnuto po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. V této souvislosti také platí, že poživatelem důchodu musí být osoba v době, kdy jí bylo plnění poskytnuto, nikoli v době, kdy došlo ke skončení zaměstnání.

e) jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události

• Pro nezahrnutí plnění tohoto charakteru do vyměřovacího základu zaměstnance musí být současně splněny dvě podmínky:

  1. musí se jednat o plnění jednorázové a
  2. mimořádně obtížné poměry zaměstnance vznikly jako bezprostřední následek některé z uvedených událostí.

• Kdyby však bylo takové plnění poskytnuto opakovaně nebo pokud by byla z důvodu jedné sociální události postupně poskytnuta dvě různá plnění, nesplňovalo by druhé plnění podmínku jednorázovosti a podléhalo by povinnosti odvodu pojistného.

Do vyměřovacího základu zaměstnance se započte i každá odměna vyplacená podle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích, bez ohledu na to, zda vytvoření a uplatnění vynálezu nebo zlepšovacího návrhu mělo či nemělo souvislost s výkonem zaměstnání.

Zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr, pokud mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti [ § 56 odst. 1 písm. b) ZP ]. Vzhledem k rozvázání pracovního poměru dle tohoto ustanovení má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby.

Do konce roku 2011 se z plnění této povahy pojistné neodvádělo, neboť v takovém případě měl zaměstnanec podle § 67 odst. 1 ZP nárok na odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku. S účinností od 1. 1. 2012 se však již nejedná o odstupné, ale o náhradu mzdy, zdaňovanou podle § 6 ZDP. Protože toto plnění nelze zahrnout do některé ze zákonných výjimek (viz výše), pojistné se odvede.

Odstavec 3

Pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně. To znamená, že z příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání se pojistné buď odvede (jedná-li s příjmy podle § 3 odstavce 1) nebo neodvede (pokud se jedná o příjmy podle § 3 odstavce 2).

Může nastat situace, kdy je se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr a do dalšího měsíce je mu zúčtována odměna, přičemž zaměstnanec mezitím změní zdravotní pojišťovnu. V souvislosti s výpočtem výše pojistného a jeho následným odvodem příslušné zdravotní pojišťovně je zapotřebí respektovat skutečnost, že pojistné se poukazuje ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které je zaměstnanec pojištěn v kalendářním měsíci, do kterého je mu zúčtován příjem podléhající odvodu pojistného. Protože osoba již není zaměstnancem, nevzniká bývalému zaměstnavateli na základě této skutečnosti povinnost přihlašovat bývalého zaměstnance u zdravotní pojišťovny a ani započítávat tuto osobu do počtu zaměstnanců v měsíčně předkládaném Přehledu o platbě pojistného.

Specifický druh plnění představuje podle § 310 ZP konkurenční doložka, na jejímž základě se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu jednoho roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu. Součástí této dohody je i závazek zaměstnavatele, kdy jako protihodnotu poskytne zaměstnanci přiměřené peněžní vyrovnání, nejméně však ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku. V případě konkurenční doložky je z pohledu zdravotního pojištění postup zaměstnavatele následující:

• toto plnění má povahu příjmu zúčtovaného zaměstnavatelem zaměstnanci po skončení zaměstnání, proto se pojistné na zdravotní pojištění odvádí,

• neřeší se odvod pojistného ve vazbě na minimální vyměřovací základ (zákonné minimum musí být dodrženo u zaměstnance), vyměřovacím základem je výše zúčtované odměny,

• protože se jedná o bývalého zaměstnance (tedy o osobu, která již není zaměstnancem zaměstnavatele), nezapočítává se v daném měsíci do počtu zaměstnanců na měsíčně předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele,

• na základě této skutečnosti nemá osoba v příslušném měsíci řešen svůj pojistný vztah, což znamená, že musí být v daném kalendářním měsíci evidována u zdravotní pojišťovny (třeba i jen jeden den tohoto měsíce) buď jako zaměstnanec, nebo OSVČ – s respektováním podmínek konkurenční doložky, nebo jako osoba, za kterou je plátcem pojistného stát. Pokud tato podmínka splněna není, stává se pojištěnec na příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů.

Speciálně u příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání by měl zaměstnavatel vždy věnovat pozornost možné změně zdravotní pojišťovny bývalého zaměstnance tak, aby bylo pojistné poukázáno správné zdravotní pojišťovně. Standardními termíny pro změnu zdravotní pojišťovny jsou v kalendářním roce data 1. 1., resp. 1. 7.

Rovněž bych doporučil, nechat si čas od času zaslat od jednotlivých zdravotních pojišťoven seznam aktuálně evidovaných zaměstnanců, kdy při porovnání s evidencí zaměstnavatele se dají snadno identifikovat případné rozdíly.

Odstavec 4

Do vyměřovacího základu zaměstnance se zahrnou příjmy dle § 3 odst. 1, naopak příjmy dle § 3 odst. 2 povinnosti placení pojistného nepodléhají. Pokud není zaměstnanec uveden mezi výjimkami, pro které zákonné minimum dle § 3 odst. 8 neplatí, musí být při odvodu pojistného dodržen od 1. 1. 2024 minimální vyměřovací základ 18 900 Kč, případně jeho poměrná část podle § 3 odst. 9.

Odstavec 5

Pokud je zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu způsobem stanoveným zákonem upravujícím daně z příjmů. Za účelem odvodu pojistného je zaměstnavatel povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného kurz, který použil.

Odstavec 6

Při výpočtu a odvodu pojistného dochází k nejčastějším chybám tehdy, když si zaměstnavatel neuvědomí, že musí odvést pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu za situace, kdy zúčtovaný hrubý příjem aktuální částky minima nedosahuje. Nesprávně se provádí výpočet pojistného i tehdy, když má být dodržena pouze poměrná část minimálního vyměřovacího základu. Dalším pochybením bývá doměřování pojistného do minimálního vyměřovacího základu v případech, kdy je naopak tímto vyměřovacím základem skutečně dosažený příjem. Chybným postupem zaměstnavatele tak na jedné straně dochází ke vzniku nedoplatku na pojistném včetně penále, na druhé straně pak eviduje zdravotní pojišťovna u zaměstnavatele přeplatek na pojistném. Pokud zaměstnavatel dodatečně provádí v rámci desetileté promlčecí doby opravy ve stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, v částce pojistného, anebo pouze jen v počtu zaměstnanců, podává za příslušné měsíce opravné Přehledy o platbě pojistného zaměstnavatele, neboť zdravotní pojišťovny musejí disponovat relevantními údaji.

Relativně jednodušší je pro zaměstnavatele situace, kdy má jeho zaměstnanec jediné zaměstnání. Má-li takový zaměstnanec v případě zaměstnání trvajícího po celý kalendářní měsíc příjem nižší než aktuální výše minimální mzdy, musí zaměstnavatel tuto situaci odpovědně vyhodnotit a pokud bude odvádět pojistné ze skutečného příjmu (tedy bez dopočtu a doplatku pojistného do aktuálně platného minima), musí mít tento svůj postup řádně podložen například zařazením do příslušné "státní kategorie" (student, poživatel důchodu, žena jako příjemce rodičovského příspěvku, nebo také potvrzení od jiného zaměstnavatele o odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu apod.). Takové případy kontrolní orgány zdravotní pojišťovny obzvláště zajímají, proto musí mít zaměstnavatel průkazně dokladováno, že zaměstnanec patří mezi osoby, resp. splňuje podmínky taxativně vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 8 ZPVZP. Specifickou situaci představuje souběh zaměstnání s výkonem samostatné výdělečné činnosti. V tomto případě se pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu (tedy bez dopočtu do minima) odvádí pouze tehdy, pokud zaměstnanec vystaví svému zaměstnavateli čestné prohlášení o tom, že jako OSVČ odvádí alespoň minimální zálohy. Pokud zaměstnavatel toto prohlášení nemá, provádí dopočet.

Aby zaměstnavatel nemusel provádět dopočet do minimálního vyměřovacího základu, musí mít:

• potvrzení od jiného zaměstnavatele, že je za zaměstnance tímto jiným ("hlavním") zaměstnavatelem odváděno pojistné alespoň z aktuální výše minimálního vyměřovacího základu, přičemž toto potvrzení obecně má dlouhodobou platnost (po dobu trvání zaměstnání u jiného zaměstnavatele) nebo

• doklad o výši příjmu u jiného (jiných) zaměstnavatele v případě, že příjem v žádném zaměstnání nedosahuje aktuální výše minimálního vyměřovacího základu. Pro účel stanovení vyměřovacího základu se sčítají příjmy zakládající účast na zdravotním pojištění, a pokud je v úhrnu příjmů dosaženo v roce 2024 v rozhodném období kalendářního měsíce alespoň částky 18 900 Kč, neprovádí žádný ze zaměstnavatelů dopočet.

• doklad o skutečnosti, že zaměstnanec patří mezi osoby vyjmenované v § 3 odst. 8 ZPVZP, například pokud se jedná o osobu, za kterou platí pojistné stát (třeba rozhodnutí ČSSZ o přiznání důchodu).

Doplatky pojistného do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části, nemůže hradit sám pojištěnec, tyto se platí zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí.

Odstavec 7

Částka odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance je rovna výši vyměřovacího základu pro platbu pojistného státem a činí od 1. ledna 2024 při splnění dále uvedených podmínek 15 440 Kč.

V souvislosti s uplatňováním odpočtu je zapotřebí respektovat následující:

• nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel, který zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců;

• u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod;

• odpočet je možné nárokovat i v případě, kdy uvedené skutečnosti netrvají po celý kalendářní měsíc;

• odpočet lze současně uplatnit i u více zaměstnavatelů.

Z výše uvedeného mj. vyplývá, že odpočet lze uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu (ve všech třech stupních), a to jen u vybrané skupiny zaměstnavatelů.

Aby zaměstnavatel mohl zmíněný nárok na odpočet skutečně uplatnit, musí v některých měsících, kdy není zřejmé dodržení podmínky 50 %, vypočítat, zda jsou stanovené podmínky splněny. Pro tento účel se použije postup analogicky vycházející z vyhlášky č. 518/2004 Sb. pro výpočet čtvrtletního přepočteného počtu zaměstnanců. V tomto případě však platí jedna důležitá zásada – vždy se pracuje s celkovým počtem zaměstnanců, nikoli jen se zaměstnanci registrovanými u příslušné zdravotní pojišťovny. Skutečné procento se v příslušném měsíci zjistí následujícím způsobem:

Procento = (B + C) x 100 : (A + B + C)

kde:

Celkem jednoznačný je výpočet výše pojistného za situace, kdy zaměstnavatel – splňující výše uvedenou podmínku – zaměstnává zaměstnance, který je poživatelem invalidního důchodu po celý kalendářní měsíc. Pokud příjem takového zaměstnance nepřesáhne od ledna 2024 částku 15 440 Kč, neplatí pojistné ani zaměstnanec ani zaměstnavatel.

Zcela specificky však zaměstnavatel postupuje v případě, kdy je zaměstnanec v daném kalendářním měsíci poživatelem invalidního důchodu pouze po část kalendářního měsíce, tedy sice s nárokem na odpočet, ovšem již s povinností zaměstnavatele přihlédnout k minimálnímu vyměřovacímu základu, tedy přesněji k jeho poměrné části. Při výpočtu výše pojistného v "okrajových" měsících (tedy v těch měsících, kdy je…