Absolventi, mladiství, studenti, učni

13.4.1 Absolventi, mladiství, studenti, učni

Ing. Růžena Klímová

Mladistvými zaměstnanci se rozumějí zaměstnanci mladší 18 let (§ 350 odst. 2 ZP). Způsobilost fyzické osoby jako zaměstnance mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti, jakož i způsobilost vlastními právními úkony nabývat těchto práv a brát na sebe tyto povinnosti vzniká dnem, kdy fyzická osoba dosáhne 15 let věku. Zaměstnavatel však s ní nesmí sjednat jako den nástupu do práce den, který by předcházel dni, kdy tato fyzická osoba ukončí povinnou školní docházku. Znamená to, že pokud žák základní školy prokáže, že má ukončenou povinnou školní docházku (vysvědčení z posledního ročníku základní školy, v němž je na zadní straně uvedeno, zda má žák ukončenou povinnou školní docházku) a současně dosáhl věku 15 let, může s ním zaměstnavatel uzavřít pracovněprávní vztah. Uzavření pracovněprávnímu vztahu s mladistvým zaměstnancem nebrání skutečnost, že mladistvý občan nemá ukončené základní vzdělání, má-li ukončenou povinnou školní docházku. Zákonem č. 561/2004 Sb. je stanovena devítiletá povinná školní docházka.

Pracovní podmínky

Pracovní podmínky mladistvých zaměstnanců upravují § 243 až 247 ZP směřující k vytváření příznivých podmínek pro všestranný rozvoj jejich tělesných a duševních schopností. Podle těchto ustanovení zaměstnavatelé smějí mladistvé zaměstnávat jen pracemi, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji. Posouzení, zda práce sjednaná s mladistvým zaměstnancem odpovídá tomuto požadavku, je vždy na zaměstnavateli, který však musí vycházet z individuálního hodnocení jednotlivých zaměstnanců a nesmí přeceňovat ani jejich schopnosti nebo fyzickou kondici a především se řídit lékařským posudkem vydaným poskytovatelem pracovnělékařských služeb. Tento posudek se vydává na základě vyšetření, které zabezpečuje zaměstnavatel na své náklady před vznikem pracovního poměru, před převedením na jinou práci a dále podle potřeby, nejméně jednou za rok. Mladiství zaměstnanci jsou povinni se takovému vyšetření podrobit.

Zakázané práce pro mladistvé

Zaměstnavatelé nesmějí zaměstnávat mladistvé zaměstnance (§ 245 a 246 ZP)

• prací přesčas a prací v noci (výjimečně mohou mladiství zaměstnanci starší než 16 let konat noční práci nepřesahující 1 hodinu, jestliže je to třeba pro jejich výchovu k povolání, a to pod dohledem zaměstnance staršího 18 let, je-li tento dohled pro ochranu mladistvého zaměstnance nezbytný; noční práce musí bezprostředně navazovat na práci připadající podle rozvrhu směn na denní dobu),

• prací pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol,

• pracemi, které jsou pro ně nepřiměřené, nebezpečné nebo škodlivé jejich zdraví,

• pracemi, při nichž jsou vystaveni zvýšenému nebezpečí úrazu nebo při jejichž výkonu by naopak mohli ohrozit bezpečnost a zdraví spoluzaměstnanců.

Dále musí zaměstnavatelé respektovat ustanovení vyhlášky č. 180/2015 Sb., kde jsou v § 5 a 6 podrobněji vymezeny práce zakázané mladistvým.

Zaměstnavatel je povinen převést mladistvého zaměstnance do doby, než bude moci konat práci, pro kterou se mu dostalo výchovy k povolání, protože zatím podle lékařského posudku ohrožuje jeho zdraví, na jinou přiměřenou práci odpovídající v rámci možností jeho kvalifikaci.

Pracovní doba

Pracovní doba mladistvých zaměstnanců je stanovena na 40 hodin týdně s tím, že v jednotlivých dnech nesmí přesáhnout 8 hodin. Pokud mladistvý uzavře více pracovněprávních vztahů, platí omezení týdenní pracovní doby na 40 hodin pro všechny tyto vztahy v souhrnu (§ 79a ZP). Přestávku v práci musí zaměstnavatel mladistvému poskytnout vždy, a to nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce v délce nejméně 30 minut (§ 88 odst. 1 ZP). Případné rozdělení této přestávky na více částí by mělo být upraveno buď kolektivní smlouvou, nebo vnitřním předpisem zaměstnavatele, u něhož odborová organizace nepůsobí, a to v souladu s provozními potřebami, ovšem takové rozdělení přestávky se netýká mladistvých. Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami v trvání alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích nesmí být mladistvému zkrácen (§ 90 odst. 2 ZP). Obdobně nesmí být mladistvému zkrácen, resp. kumulován, nepřetržitý odpočinek v týdnu (§ 92 odst. 3 ZP).

Dohoda o odpovědnosti

S mladistvými zaměstnanci nesmí zaměstnavatel uzavřít dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených k vyúčtování (§ 252 odst. 2 ZP), ani dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí (§ 255 odst. 3 ZP).

Mzdové podmínky

Odměňování mladistvých zaměstnanců se řídí týmiž zásadami, které platí pro ostatní zaměstnance a které jsou vymezeny v § 110 ZP. Je však přirozené, že mzda těchto zaměstnanců bude obyčejně nižší než mzda ostatních plně výkonných zaměstnanců, i když budou vykonávat stejný druh práce. Výše mzdy totiž závisí též na pracovní výkonnosti a u mladistvého zaměstnance lze těžko očekávat, že bude stejně výkonný jako plně zapracovaný zaměstnanec. Na druhé straně obtížnost pracovních podmínek vyjádřených ve mzdě různými příplatky bude třeba posuzovat u mladistvého zaměstnance stejně, protože např. práce v neděli nebo ve svátek je pro něho stejně nevýhodná jako pro ostatní zaměstnance, takže není důvod rozlišovat výši těchto případných příplatků pro zaměstnance mladistvé a ostatní. Kromě toho je nutno brát v úvahu skutečnost, že při případném sjednání kratší týdenní pracovní doby s mladistvým zaměstnancem musí i jeho výdělek odpovídat sjednané kratší pracovní době.

Odměňování se řídí kromě některých ustanovení zákoníku práce také nařízením vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí. I u mladistvých zaměstnanců musí být uplatněna alespoň základní sazba minimální mzdy, respektive základní sazba nejnižší úrovně zaručené mzdy jako u ostatních zaměstnanců.

Zcela zvláštní kategorii tvoří zaměstnávání dětí. Dětmi se rozumí fyzické osoby mladší 15 let nebo starší 15 let, které nemají ukončenou povinnou školní docházku, a to až do doby jejího ukončení. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, umožňuje uměleckou, kulturní, sportovní a reklamní činnost dítěte, avšak váže ji jednak na přesně stanovené podmínky, jednak na jednotlivá povolení vydávaná pro určité dítě a určitou činnost krajskou pobočkou Úřadu práce (§ 121 až 124 ZZ).

Absolventem se rozumí pro pracovněprávní účely (§ 229 odst. 2 ZP) zaměstnanec vstupující do zaměstnání na práci odpovídající jeho kvalifikaci, jestliže celková doba jeho odborné praxe nedosáhla po úspěšném ukončení studia (přípravy) dvou let (do této doby se nezapočítává mateřská a rodičovská dovolená). Jde tedy nejen o studenty – absolventy středních škol po složení maturitní zkoušky nebo vysokých škol po řádném ukončení studia, ale o všechny žáky oprávněných vzdělávacích zařízení bez ohledu na stupeň vzdělání (střední, střední odborné, vyučení v oboru – tedy nikoli dokončení pouhého základního vzdělání). Zaměstnavatelé, kteří přijmou absolventa do pracovněprávního vztahu (především pracovního poměru), jsou povinni pečovat o jejich odborný rozvoj během prvního období jejich praxe, přičemž se tato praxe považuje za výkon práce, za který absolventu přísluší mzda (plat). Tato péče má zajistit, aby absolvent po skončení praxe měl předpoklady k plnohodnotnému výkonu práce, pro kterou získal teoretické znalosti během studia (přípravy).

Z výše uvedeného vymezení pojmu "absolvent" vyplývá, že:

1. pod tento pojem nespadají jen ti absolventi, kteří po absolvování studia (přípravy) nastoupili do svého prvního zaměstnání, ale i ti, kteří ještě nemají potřebné dva roky odborné praxe bez ohledu na skutečnost, do kolikátého zaměstnání nastupují,
2. režimu zvláštní péče ze strany zaměstnavatele nemohou podléhat ti absolventi, kteří nastoupili do zaměstnání na jinou práci, než pro kterou nabyli studiem (přípravou) potřebnou kvalifikaci. Na ty se pohlíží stejně jako na každého jiného nově přijatého zaměstnance (může jít např. o absolventku zdravotní školy, která v období dvou let po jejím absolvování nastoupí do zaměstnání jako sekretářka v jiném oboru),
3. žáci a studenti, kteří sice ukončili příslušnou školu, avšak nesložili předepsané závěrečné zkoušky, se za absolventy nepovažují – nejde o úspěšné ukončení studia (přípravy).

Protože u žáků a studentů nejde po dobu jejich přípravy k povolání o pracovněprávní vztah (jde o praktický výcvik dle školského zákona), ustanovení pracovněprávních předpisů se na ně nevztahuje. Určitou výjimku obsahuje zákoník práce jednak v § 391, který upravuje otázky spojené s náhradou škody způsobené jak žáky škole, tak školou žákům, popřípadě třetím osobám, jednak v ustanovení § 359, které upravuje používání průměrného výdělku v souvislosti s náhradou škody vzniklé žákovi nebo studentovi.

Pokud student, žák či učeň vstoupí do pracovněprávního vztahu před dovršením 18. roku věku, platí pro něho všechna specifika platná pro mladistvého zaměstnance.

Mzdové podmínky

Pokud žáci odborných učilišť (učni) vykonávají v rámci učebních osnov při odborném výcviku produktivní práci pro zaměstnavatele, u něhož tento výcvik probíhá, přísluší jim za výkon této činnosti odměna. Její výše je určena v § 122 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon.

Obecně pak lze o odměňování žáků a studentů mluvit pouze v souvislosti s jejich tzv. prázdninovými aktivitami, kdy vykonávají různé, většinou pomocné práce např. v obchodních organizacích (doplňování zboží apod.). Těmito činnostmi lze samozřejmě zaměstnávat pouze žáky a studenty starší 15 let a – pokud jim není 18 let – musí u nich zaměstnavatel dodržovat všechny zásady pro zaměstnávání mladistvých. Tyto činnosti jsou vždy vykonávány v pracovněprávním vztahu (pracovní poměr na dobu určitou, dohoda o pracích konaných mimo pracovní poměr) a za jejich výkon jim přísluší mzda (popřípadě plat nebo odměna v případě DPP a DPČ) podle stejných zásad jako ostatním zaměstnancům s případnými odchylkami platnými pro mladistvé zaměstnance. Přitom není rozhodující, zda žáky a studenty zaměstnává přímo zaměstnavatel v pracovním poměru nebo na dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr, či zda jako uživatel využije služeb agentury práce, která se studentem uzavřela pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti a přidělí ho k uživateli.

Příjmy žáků škol a studentů

Podle § 6 odst. 1 písm. a) ZDP jsou příjmy ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, v nichž je poplatník při výkonu práce povinen dbát příkazů plátce, považovány za příjmy ze závislé činnosti. Těmito příjmy se rozumějí i příjmy za práci žáků a studentů z praktického výcviku, které jsou od roku 2014 v souladu s ustanovením § 6 odst. 9 písm. l) ZDP od daně osvobozeny.

Pokud žáci a studenti vykonávají praktický výcvik, za který je jim poskytována odměna dle školského zákona, musí plátce vést mzdový list na každého studenta. Ve mzdovém listě jsou odměny za praktický výcvik uvedeny jako příjmy od daně osvobozené a je zbytečné, aby student učinil Prohlášení poplatníka.

V situaci, kdy pracují na základě pracovněprávního vztahu, mají podle § 35ba ZDP žáci učilišť a studenti možnost uplatnit slevu na dani, pokud učiní Prohlášení poplatníka. Nejčastěji se jedná o:

• základní slevu na dani,

• slevu podle § 35ba odst. 1 písm. f) ZDP, která náleží poplatníkovi po dobu, po kterou se soustavně připravuje na budoucí povolání…