Čas od času se setkám s chybným postupem zaměstnavatele při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, přesněji řečeno s tím, že zaměstnavatel neodvede z některého plnění pojistné na zdravotní pojištění, čímž zjevně porušuje zákon. Podívejme se na postupy zaměstnavatele při řešení některých situací, jejichž chybné vyhodnocení způsobí komplikace. Tyto chyby pak zapříčiní vznik dlužného pojistného a návazně penále, tedy pohledávek, které jsou zdravotní pojišťovny ze zákona povinny uplatňovat (zpravidla prostřednictvím platebních výměrů nebo výkazů nedoplatků poté, co zaměstnavatel své dluhy po předchozí výzvě dobrovolně nevyrovná) a v případě jejich nezaplacení i vymáhat. Od 1. 12. 2011 již mají zdravotní pojišťovny dlouhých 10 let promlčecí doby k tomu, aby případné pochybení zaměstnavatele odhalily a se striktním požadavkem úhrady dluhu na pojistném ještě navíc formou penále sankcionovaly.
S účinností od 1. 1. 2008 se při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance důsledně vychází z přímé návaznosti na zdaňování příjmů ze závislé činnosti. V podstatě platí obecná zásada, podle které se do vyměřovacího základu zaměstnance zahrne příjem ze závislé činnosti zdaňovaný podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP"). Výjimky, kdy se pojistné neplatí, představují:
-
příjmy dani podléhající nebo od daně osvobozené podle § 3 odst. 4 ZDP, § 4 ZDP, § 4a ZDP a zejména pak § 6 odst. 7 ZDP a § 6 odst. 9 ZDP,
-
plnění právě z titulu výjimky nezahrnovaná do vyměřovacího základu zaměstnance podle § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZPZP"), například odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce.
K uvedeným výjimkám ještě dodávám, že pojistné se neplatí ani tehdy, pokud se osoba nepovažuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance podle bodů 1. – 7. § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Například se jedná o situace, kdy příjem na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr nedosáhne částky potřebné pro vznik zaměstnání ve zdravotním pojištění.
DOPOČET DO POMĚRNÉ ČÁSTI MINIMÁLNÍHO VYMĚŘOVACÍHO ZÁKLADU
Příklad č. 1
Nastala situace, kdy zaměstnanec byl od 28. 4. do 26. 5. 2016 v dočasné pracovní neschopnosti a po ukončení této nemoci požádal od pátku 27. 5. až do konce května o neplacené volno. Kdo a v jaké výši bude hradit pojistné na zdravotní pojištění za měsíc květen 2016? Zaměstnavatel neodvedl za květen žádné pojistné.
V období 1. 5. – 26. 5. byl zaměstnanec nemocen. Jednalo se o překážku v práci na straně zaměstnance snižující minimální vyměřovací základ na poměrnou část, fakticky však na pět kalendářních dnů (27. 5. – 31. 5.). Při výpočtu výše pojistného musí vzít zaměstnavatel v úvahu těchto 5 kalendářních dnů, za které musí být odvedeno příslušné pojistné. V tomto případě mělo být po zaokrouhlení odvedeno za měsíc květen pojistné ve výši 216 Kč [(5:31) x 9 900 x 0,135]. Takové pojistné hradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele.
PŘÍJEM ZÚČTOVANÝ PO SKONČENÍ ZAMĚSTNÁNÍ
Podle § 3 odst. 3 ZPZP platí, že pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 citovaného § 3 ZPZP obdobně. To znamená, že z příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání se pojistné buď odvede (jedná-li se o příjmy podle § 3 ZPZP odstavce 1), nebo neodvede (pokud se jedná o příjmy podle § 3 ZPZP odstavce 2).
Příjem (odměna) zúčtovaný po skončení zaměstnání standardně podléhá povinnosti placení pojistného. V této souvislosti dochází k chybám, kdy zaměstnavatel:
-
neodvede pojistné. U příjmů této povahy se ve smyslu výše uvedeného pojistné neplatí pouze tehdy, jedná-li se o plnění poskytnuté poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání.
-
pojistné sice řádně odvede, ale na příslušný měsíc také přihlásí osobu jako zaměstnance a tuto i započte do celkového počtu zaměstnanců. Protože osoba již není zaměstnancem, nepřihlašuje se v měsíci zúčtování odměny a do počtu zaměstnanců se nezapočítává.
V této souvislosti bych chtěl ještě zdůraznit, aby zaměstnavatel věnoval speciální pozornost odměně zúčtované až po skončení zaměstnání například do měsíce ledna nebo července, neboť k datu 1. 1., resp. 1. 7. mohl bývalý zaměstnanec standardním způsobem změnit zdravotní pojišťovnu, což se již zaměstnavatel nemusí dozvědět. Platí, že pojistné se odvádí ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které je osoba pojištěna v měsíci, do kterého je příjem zúčtován.
ŠKOLNÉ POSKYTNUTÉ ZAMĚSTNANCI
Příklad č. 2
Zaměstnavatel platí zaměstnanci školné. Jak se tato situace posuzuje v souvislosti s placením zdravotního pojištění?
Z hlediska placení pojistného na zdravotní pojištění je zapotřebí vycházet z ustanovení § 6 odst. 9 písm. a) ZDP, kdy jsou od daně osvobozena nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na rekvalifikaci zaměstnanců podle jiného právního předpisu upravujícího zaměstnanost, toto osvobození se nevztahuje na příjmy plynoucí zaměstnancům v této souvislosti jako mzda, plat, odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem, jakož i na další peněžní plnění poskytovaná v této souvislosti zaměstnancům. Protože se v tomto případě jedná o peněžní plnění, zahrne se školné do vyměřovacího základu pro placení pojistného.
NEPENĚŽNÍ BEZÚPLATNÉ PLNĚNÍ
Od daně z příjmů (a tedy i od povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění) je dle § 6 odst. 9 písm. g) ZDP osvobozena hodnota nepeněžního bezúplatného plnění poskytovaného z fondu kulturních a sociálních potřeb podle vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů. U zaměstnavatelů, na které se tento předpis nevztahuje, se jedná o hodnotu…
