8.5.2
Místo výkonu práce a pravidelné pracoviště
Ing. Karel Janoušek
Místo výkonu práce
Podle ustanovení § 34 odst. 1 ZP musí pracovní smlouva obsahovat místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být sjednaný druh práce vykonáván. Takovéto místo může být sjednáno jako jedno nebo více konkrétních míst, ale také jako část obce, obec anebo i větší území. Má-li zaměstnavatel více budov, je vhodné sjednat se zaměstnancem jako místo výkonu práce všechna pracoviště, protože pak nebude třeba souhlasu zaměstnance s vysláním k výkonu práce na příslušné pracoviště, protože zaměstnanec nebude podle § 42 ZP na pracovní cestě. Jestli zaměstnanci budou anebo nebudou příslušet cestovní náhrady, bude záležet na tom, zda a případně jak je s ním sjednáno pravidelné pracoviště.
Pravidelné pracoviště
Přestože existuje tzv. smluvní volnost, nelze se zaměstnancem jako pravidelné pracoviště sjednat jakékoliv místo. Ze samotného pojmu je zřejmé, že jde o místo(a), kde zaměstnanec skutečně bude vykonávat svou práci pravidelně, tj. častěji, než kdekoliv jinde. Pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad však podle § 34a ZP nesmí být sjednáno šířeji než jedna obec. Může jím tedy být např. jedno nebo několik konkrétních míst v jedné obci, část obce anebo celá obec, a to vždy "uvnitř" sjednaného místa výkonu práce. Je-li tedy např. sjednaným místem výkonu práce Plzeň, nemůže být sjednáno pravidelné pracoviště v Rokycanech.
Možnosti sjednání pravidelného pracoviště jsou uvedeny ve schématu č. 1.
Je-li pravidelné pracoviště se zaměstnancem sjednáváno, musí tak být učiněno v pracovní smlouvě (v dodatku k pracovní smlouvě). Tuto dohodu nelze nahradit ujednáním v kolektivní smlouvě ani jakýmkoliv rozhodnutím zaměstnavatele, byť by bylo uvedeno ve vnitřním předpisu zaměstnavatele.
Pokud v pracovní smlouvě pravidelné pracoviště se zaměstnancem sjednáno není, postupuje se při jeho určení pro účely cestovních náhrad podle § 34a ZP. Podle uvedeného ustanovení je pak pravidelným pracovištěm pro účely cestovních náhrad místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Jestliže je však místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají pracovní cesty zaměstnance.
Za sjednání místa výkonu práce šířeji než obec se považuje také případ, kdy jsou jako místa výkonu práce sjednána konkrétní místa a tato místa nejsou jen v jedné obci (např. všechna pracoviště zaměstnavatele v České republice, všechny stavby firmy apod.).
Jak se zjistí pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, není-li v pracovní smlouvě sjednáno, je uvedeno ve schématu č. 2.
Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že je nezbytné u každého zaměstnance pečlivě zvážit, jak bude v pracovní smlouvě sjednáno místo výkonu práce, a také zda a jak bude sjednáno pravidelné pracoviště. Podle toho, jak budou uvedená místa sjednána, budou (nebo nebudou) také zaměstnanci příslušet náhrady cestovních výdajů při cestách, na které ho zaměstnavatel vyslal vykonat práci sjednanou v pracovní smlouvě nebo činnost, která se podle zákoníku práce za výkon práce považuje. Zaměstnanci totiž přísluší cestovní náhrady vždy, když byl zaměstnavatelem vyslán vykonat práci sjednanou v pracovní smlouvě nebo činnost, kterou zákoník práce považuje za výkon práce:
-
mimo sjednané místo výkonu práce, nebo
-
mimo pravidelné pracoviště, příp. v některých případech také
-
v místě pravidelného pracoviště mimo rozvrh směn.
Zejména pravidelné pracoviště je pro účely cestovních náhrad klíčové.
U dohody o pracovní činnosti musí být místo pravidelného pracoviště sjednáno vždy (viz § 155). V dohodě o provedení práce místo pravidelného pracoviště sjednáno být nemusí, pak však lze podle § 155 odst. 2 ZP poskytnout cestovní náhrady (je-li to v dohodě sjednáno) jen v případě, že sjednaný pracovní úkol má být proveden mimo obec bydliště příslušné osoby. Mají-li být poskytnuty cestovní náhrady při cestování po obci, ve které má tento zaměstnanec bydliště, musí být pravidelné pracoviště sjednáno.
Místo výkonu práce a pravidelné pracoviště bydliště
V některých případech může být se zaměstnancem sjednáno jako místo výkonu práce jeho bydliště nebo jiné místo a bydliště. To může nastat v zásadě jen tehdy, může-li zaměstnanec druh práce sjednaný v pracovní smlouvě skutečně vykonávat ve svém bydlišti (bytě). Nejde např. jen o vykonávání jednoduchých prací typu plnění obálek určenými listinami, skládání kuličkových per, různých obalů či jiných výrobků, výrobu plyšových hraček apod., ale i o provádění vysoce kvalifikované práce jako programování, zpracovávání účetnictví atd. Nemůže ale jít o zaměstnance takových profesí, jako je řidič, stavební dělník, lesní dělník apod., neboť výkon takové profese nelze v bytě vykonávat.
Výkon práce na dálku
To vše má samozřejmě také vliv na cestovní náhrady při výkonu práce na dálku podle § 317 ZP a v případě, kdy zaměstnavatel vyslal zaměstnance na pracovní cestu do bydliště (místa pobytu) zaměstnance.
Podle § 317 ZP může být se zaměstnancem sjednáno, že bude vykonávat práci z jiného místa dohodnutého se zaměstnavatelem, než je pracoviště zaměstnavatele (dále jen “práce na dálku“). V takovém případě by podle důvodové zprávy k novele ZP mělo být v dohodě o práci na dálku sjednáno místo výkonu práce na dálku, kterým může být bydliště (byt) zaměstnance, místo jeho pobytu nebo i jiné místo (např. chata zaměstnance). Není přitom vyloučeno, aby zaměstnanec v některé dny pracoval na pracovišti zaměstnavatele a v jiné dny doma nebo na jiném sjednaném místě.
Dohoda o práci na dálku může být uzavřena samostatně nebo může být součástí pracovní smlouvy nebo dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr anebo dodatku k nim. Ujednání o místě výkonu práce na dálku v dohodě o práci na dálku není pro cestovní náhrady rozhodující. Pro cestovní náhrady je v zásadě vždy rozhodující pravidelné pracoviště sjednané v pracovní smlouvě, a pokud tam sjednáno není, tak zjištěné postupem podle § 34a ZP.
Také v těchto případech je, stejně jako u jiných cest, pro určení, zda zaměstnanci cestovní náhrady přísluší, rozhodující, které místo je jeho pravidelným pracovištěm. Důvodem je to, že cestovní náhrady zaměstnanci přísluší vždy, když je na cestě k výkonu práce a výkon práce provádí mimo pravidelné pracoviště.
To se týká i případu, kdy byla práce na dálku zaměstnanci podle § 317 odst. 3 ZP nařízena.
V praxi se vyskytuje názor, podle kterého i kdyby došlo k uzavření písemné dohody o výkonu práce na dálku a pravidelné pracoviště se shodovalo s místem výkonu práce na pracovišti zaměstnavatele, nejde v případě výkonu práce na dálku uvažovat o tom, že by byl zaměstnanec na pracovní cestě (cestě mimo pravidelné pracoviště), protože nikam necestuje a s ohledem na vyjádření AKV (Asociace pro rozvoj kolektivního vyjednávání a pracovních vztahů), podle kterého zaměstnanci pracujícímu na dálku (zpravidla z místa bydliště) žádné zvýšené výdaje charakteru cestovních náhrad nevznikají, a proto mu nepřísluší ani cestovní náhrady. Uvedené je však dle mého názoru v přímém rozporu s ustanovením § 163 odst. 6 ZP (viz níže).
Pracovní cesty do bydliště
Zvláštním případem jsou pracovní cesty uvedené v § 163 odst. 6 a § 170 odst. 7 ZP, tj. cesty za účelem výkonu práce do místa bydliště zaměstnance v tuzemsku nebo v zahraničí, které není místem výkonu práce nebo pravidelným pracovištěm zaměstnance. V těchto případech podle uvedených ustanovení zaměstnanci přísluší stravné, příp. zahraniční stravné za dobu cesty do místa bydliště, za dobu výkonu práce v bydlišti a za dobu cesty zpět. Uvedené doby, tj. nejen dobu cestování do bydliště, ale zejména dobu výkonu práce doma, musí zaměstnanec uvést ve výkazu práce, příp. i ve vyúčtování cestovních náhrad. Jízdní výdaje ani jiné druhy cestovních náhrad zaměstnanci za takovou cestu nepřísluší.
Je třeba zdůraznit, že jde o situace, kdy bydliště zaměstnance není sjednaným místem výkonu práce ani pravidelným pracovištěm ani se nenachází v obci, která je jeho pravidelným pracovištěm a zaměstnavatel vyslal zaměstnance do jeho bydliště práci vykonat.
Má-li zaměstnanec místo výkonu práce a pravidelné pracoviště ve svém bydlišti (doma), pak mu při výkonu práce doma žádné cestovní náhrady nepřísluší, protože vykonává práci na svém pravidelném pracovišti. Odejde-li ale v souvislosti s výkonem práce mimo bydliště, tj. mimo své pravidelné pracoviště, bude na pracovní cestě s nárokem na všechny druhy cestovních náhrad.
Nemá-li zaměstnanec doma pravidelné pracoviště a vyšle-li zaměstnavatel např. z provozních důvodů zaměstnance vykonat práci domů, nebo mu umožní (např. z osobních důvodů), aby po určitou dobu pracoval doma, pak mu podle §163 odst. 6, resp. § 170 odst. 7 ZP, přísluší stravné (příp. zahraniční stravné) za dobu cesty do místa bydliště, za dobu výkonu práce v bydlišti a za dobu cesty zpět.
Příklad – místem výkonu práce je několik míst v obci, pravidelné pracoviště je sjednáno v jednom místě
Zaměstnanec má v pracovní smlouvě jako místo výkonu práce sjednáno sídlo zaměstnavatele a jeho provozovny v téže obci. Jako pravidelné pracoviště má sjednáno sídlo zaměstnavatele. Přísluší mu cestovní náhrady při cestách mezi sídlem zaměstnavatele a těmito provozovnami?
Pokud má zaměstnanec v pracovní smlouvě jako místo výkonu práce sjednána konkrétní místa v jedné obci a jako pravidelné pracoviště pouze jedno ze sjednaných míst výkonu práce (v uvedeném případě sídlo zaměstnavatele), přísluší mu cestovní náhrady i při cestách do provozoven i mezi těmito provozovnami, třebaže jsou sjednány jako místa výkonu práce. Důvodem je to, že podle § 156 odst. 2 ZP zaměstnanci přísluší cestovní náhrady nejen při cestách za účelem výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce, ale také při obdobných cestách mimo pravidelné pracoviště (pravidelným pracovištěm je v uvedeném případě sídlo zaměstnavatele, nikoliv provozovny).
Při cestách mezi bydlištěm a pravidelným pracovištěm cestovní náhrady v zásadě nepřísluší. Zda je bydliště zaměstnance v téže obci, nebo mimo tuto obec, není podstatné. Výjimkou jsou cesty podle § 152 písm. c) ZP a případ uvedený v § 163 odst. 6 ZP.
Příklad – místem výkonu práce je několik míst v obci, pravidelné pracoviště není sjednáno
Zaměstnanec má v pracovní smlouvě jako místo výkonu práce sjednáno sídlo zaměstnavatele a několik jeho provozoven v téže obci. Pravidelné pracoviště nemá v pracovní smlouvě sjednáno. Přísluší mu cestovní náhrady při cestách mezi sídlem zaměstnavatele a jeho provozovnami?
V případě, že zaměstnanec nemá v pracovní smlouvě sjednáno pravidelné pracoviště, musí se zjistit, které místo je pro účely cestovních náhrad pravidelným pracovištěm, a to postupem uvedeným v § 34a ZP. Podle uvedeného ustanovení je pak v případě, kdy místo výkonu práce není širší území než jedna obec, pravidelným pracovištěm sjednané místo výkonu práce.
V daném případě jsou tak pravidelným pracovištěm pro účely cestovních náhrad všechna sjednaná místa výkonu práce v dané obci a cestovní náhrady budou zaměstnanci příslušet vždy při cestách za účelem výkonu práce mimo tato místa. Při cestách z bydliště do těchto míst a mezi uvedenými místy cestovní náhrady zaměstnanci v zásadě nepřísluší. Výjimkou jsou cesty podle § 152 písm. c) ZP.
Příklad – místo výkonu práce obec
Zaměstnanec má v pracovní smlouvě sjednáno místo výkonu práce jen názvem města. Přísluší mu cestovní náhrady při cestách po tomto městě?
Zaměstnanci přísluší podle § 152 písm. a) ZP cestovní náhrady v případě, že jde o cestu k výkonu práce nebo související s výkonem sjednaného druhu práce mimo místo výkonu práce, tj. v případě uvedeného zaměstnance při cestě mimo uvedenou obec.
Dále přísluší zaměstnanci cestovní náhrady podle § 152 písm. b) ZP při cestě k výkonu práce mimo pravidelné pracoviště. V uvedeném případě však není v dotazu uvedeno, které místo je pravidelným pracovištěm uvedeného zaměstnance. Bez zjištění pravidelného pracoviště nelze uvedený (ani žádný jiný) případ správně vyřešit.
V uvedeném případě mohou nastat prakticky dva případy, a to, že pravidelné pracoviště je v pracovní smlouvě sjednáno, anebo tam sjednáno není.
Jestliže pravidelné pracoviště v pracovní smlouvě sjednáno není, je podle § 34a zákoníku práce pravidelným pracovištěm sjednané místo výkonu práce, tj. v uvedeném případě obec a cestovní náhrady tomuto zaměstnanci při cestách po této obci nepřísluší.
Pokud je pravidelné pracoviště v pracovní smlouvě sjednáno, pak jím může v uvedeném případě být jedno konkrétní místo nebo více konkrétních míst v této obci (např.…
