2.6.8
Nepřetržitý odpočinek v týdnu
doc. JUDr. Margerita Vysokajová, CSc.
Zaměstnavatel je vždy povinen při rozvrhování pracovní doby a nařizování práce přesčas dodržovat stanovené doby nepřetržitého odpočinku, který nesmí být přerušován výkonem práce. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES, o některých aspektech úpravy pracovní doby, ukládá členským státům EU povinnost přijmout nezbytná opatření k tomu, aby měl každý pracovník za každé období sedmi dnů nárok na minimální nepřetržitý odpočinek v týdnu v délce 24 hodin spolu s nepřetržitým denním odpočinkem v délce 11 hodin (podle § 90 odst. 1 ZP), na který musí bezprostředně navazovat. Celková doba trvání těchto odpočinků je nepřetržitým odpočinkem v týdnu (§ 92 ZP), tedy v součtu 11 h + 24 h = 35 h.
Právní úprava dále stanoví, že mladistvým pracovníkům musí být nepřetržitý odpočinek v týdnu poskytnut v rozsahu nejméně 48 hodin. Nepřetržitý odpočinek musí trvat skutečně bez přerušení, tj. nelze pro tento účel sčítat např. odpočinek poskytnutý v sobotu a v pondělí.
Týden
Týdnem se rozumí každých 7 kalendářních dnů po sobě jdoucích, nikoliv jen od pondělí do neděle, ale např. i od úterý do pondělí. Začátek týdne určuje zaměstnavatel zpravidla v rámci rozvrhu týdenní pracovní doby.
Pokud to umožňují provozní podmínky u zaměstnavatele, měl by být stanoven nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a měla by v něm být zahrnuta neděle. Pokud to není možné (typicky u nepřetržitých provozů), je zaměstnavatel povinen určit zaměstnancům nepřetržitý odpočinek ve stanoveném rozsahu na jiné dny. V tom případě pak musí za práci v sobotu a v neděli poskytnout příplatek.
Zkrácení nepřetržitého odpočinku
Nepřetržitý odpočinek v týdnu může být zaměstnancům (kromě mladistvých) zkrácen (dle § 90 odst. 2 ZP), např. v nepřetržitých provozech, při nerovnoměrně rozvržené pracovní době, při práci…
