Obecné zásady pro poskytování mzdy

5.1.2 Obecné zásady pro poskytování mzdy

JUDr. Vladimír Treybal

Důležitou zásadou (§ 110 odst. 1) je povinnost zaměstnavatele poskytovat zaměstnancům stejnou mzdu (odměnu za práci na dohodu) za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Formálně je toto ustanovení naplněním požadavku směrnice 75/117/EHS, která ukládá členským státům začlenit do svých právních systémů opatření umožňující zaměstnancům domáhat se stejné odměny (mzdy) za stejnou práci. V dalších odstavcích tohoto paragrafu, jejichž ustanovení navazují na základní ustanovení § 109 odst. 4, se stanoví, co se rozumí stejnou prací nebo prací stejné hodnoty a jak se posuzují:

• složitost, odpovědnost a namáhavost práce,

• pracovní podmínky a

• pracovní výkonnost.

První z těchto kriterií se do mzdy zaměstnance promítá v jeho základním mzdovém tarifu, druhé v příplatcích ke mzdě (tarifní složky mzdy) a třetí působením mzdových forem (mimotarifní složky mzdy). Pro celkovou tvorbu mzdy zaměstnavatel dohodne nebo stanoví mzdový systém shrnutý do pravidel, která se stávají součástí buď smluv, nebo vnitřního předpisu. Podrobnější výklad k jednotlivým složkám mzdy je uveden v další části této kapitoly.

Bližší charakteristiky uvedených kriterií (§ 110 odst. 2 až 4) mají význam i pro ochranu proti diskriminaci, protože uplatnění hledisek odměňování, která nemají souvislost s vykonávanou prací, by mohla vést k případné diskriminaci některých zaměstnanců. Může jít např. o stanovení nevhodných ukazatelů prémiování navazujících na celkové výsledky práce, které mohou ovlivnit pouze některé skupiny zaměstnanců, zatímco s pracovním výkonem ostatních…