PODROBNĚ O SRÁŽKÁCH ZE MZDY - 1. část

     Srážky ze mzdy ¹⁾ jsou upraveny velkým množstvím právních předpisů z různých odvětví práva, a to nejen práva pracovního, ale i práva občanského, a to hmotného i procesního, práva sociálního zabezpečení, finančního (daňového), správního a rovněž rodinného. Tato roztříštěnost právní úpravy velmi komplikuje orientaci v ní.

     Příslušné právní normy můžeme rozdělit na:

1. pracovněprávní předpisy, které stanoví okruh případů, kdy lze ze mzdy srážet a pořadí srážek za mzdy (pořadí pohledávek):

   • § 145 až 150 nového zákoníku práce (dále „ZP“),

   • § 313 odst. 1 písm. e) ZP (uvádí obsah potvrzení o zaměstnání, pokud jde o srážky ze mzdy);

2. právní normy upravující dohody o srážkách ze mzdy:

   • § 327 ZP,

   • § 551 občanského zákoníku (dále jen „OZ“),

   • článek XLIV zák. č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce;

3. právní předpisy upravující přípustný rozsah srážek ze mzdy a soudní exekuce (výkon soudního rozhodnutí srážkami ze mzdy):

   • § 276 až 302 občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů - dále jen zkratka „OSŘ“),

   • nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách),

   • § 148 odst. 2 ZP;

4. právní předpisy nepřímo související s výpočtem základní nezabavitelné částky:

   • § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu,

   • § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 112/2006 Sb.,

   • § 78 odst. 1, § 81, § 85 až 103 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (jde o ustanovení, upravující vyživovací povinnost);

5. zvláštní právní předpisy, upravující srážky ze mzdy pro určité účely:

   • § 38h zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (pokud jde o vybírání záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti),

   • § 8 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů,

   • § 5 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů,

   • § 48 odst. 2 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů (exekuce k vrácení přeplatků na dávkách nemocenského pojištění),

   • § 106 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (upravuje obecně úřední exekuce, přičemž pro exekuce na peněžitá plnění odkazuje na postup podle zákona č. 337/1992 Sb.),

   • § 73 a 73a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (daňové exekuce);

6. právní předpisy, upravující zvláštní postupy při srážkách ze mzdy:

   • zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí (zákon řeší souběžné soudní a úřední exekuce, nařízené různými orgány státu nebo územních samosprávných celků),

   • zákon č. 120/2001 Sb., o soudní exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů,

   • vyhláška č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti (prováděcí předpis k zákonu č. 120/2001 Sb.).

     Srážky ze mzdy, platu a z jiných příjmů je nutné odlišovat od bezhotovostní výplaty mzdy či platu (z praktických důvodů, jestliže se v dalším výkladu hovoří o mzdě, rozumí se tím i plat). Zásadní rozdíl mezi oběma způsoby manipulace se mzdou spočívá v tom, že při výplatě mzdy, respektive její části, bezhotovostním způsobem je tato poukazována vždy na účet zaměstnance u peněžního ústavu, kdežto částky sražené ze mzdy zaměstnance jsou poskytovány či poukazovány jiné osobě (fyzické či právnické) než tomuto zaměstnanci, tj. nikdy ne na bankovní účet, jehož majitelem je zaměstnanec.

     Od 1. 1. 2007 je zaměstnavateli uložena povinnost evidovat údaje o srážkách ze mzdy (§ 150 ZP), jimiž jsou jméno, popřípadě jména a příjmení, adresa, jde-li o fyzickou osobu, název a sídlo, jde-li o právnickou osobu, a písemnosti, týkající se prováděných srážek, a to po stejnou dobu jako ostatní údaje a doklady, týkající se mzdy a platu. Zákon zde nesprávně odkazuje na zákon o archivnictví, který však tuto záležitost neřeší. Bude proto nezbytné postupovat podle zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, který v § 35a odst. 4 ukládá uschovat mzdové listy nebo účetní záznamy o příslušných údajích po dobu 30 kalendářních roků následujících po roce, kterého se týkají.

     Nový zákoník práce uvádí tři okruhy případů, kdy lze ze mzdy srážet (§ 146), a to:

1. je-li to stanoveno zákonem,

2. na základě dohod o srážkách ze mzdy,

3. k úhradě členských příspěvků členem odborové organizace.

     Jde o srážky stanovené zákoníkem práce nebo jiným zákonem, a to:

1. srážky daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Tyto srážky se provedou přednostně, čímž se vytváří čistá mzda. Všechny ostatní srážky se provádějí právě z čisté mzdy (§ 147 odst. 1 písm. a) a b), § 148 odst. 1 ZP, § 277 OSŘ),

2. srážky na pohledávky zaměstnavatele, na něž si může srazit i bez souhlasu zaměstnance (§ 147 odst. 1 písm. c) až e) ZP - viz další výklad),

3. výkon rozhodnutí, neboli exekuce (viz další výklad).

     V případě srážek bez souhlasu zaměstnance jde o případy, které zákon stanoví výslovně a taxativně, a to:

1. zálohu na mzdu nebo plat, kterou je zaměstnanec povinen vrátit proto, že nebyly splněny podmínky pro její přiznání. To se týká nejen případů, kdy je mzda vyplácena na dvakrát (zálohou a doplatkem), ale též případů, kdy jsou zaměstnancům vypláceny zálohy na dlouhodobě poskytované složky mzdy, například zálohy na roční odměny manažerů, jestliže z podmínek odměňování vyplývá, že zaměstnanec musí zálohu nebo její část vrátit, pokud mu za celé období na ni právo nevznikne.

2. nevyúčtovanou zálohu na cestovní náhrady, a od 1. 1. 2007 též jiné nevyúčtované zálohy poskytnuté zaměstnanci k plnění jeho pracovních úkolů (provozní zálohy);

3. náhradu mzdy nebo platu za dovolenou, na niž zaměstnanec ztratil právo nebo na niž mu právo nevzniklo (v případech, kdy zaměstnanec skončil pracovní poměr a předtím vyčerpal dovolenou nebo kdy dochází ke krácení dovolené poté, co byla vyčerpána). Zákon rovněž uvádí možnost srazit zaměstnanci náhradu mzdy nebo platu za prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, na niž mu právo nevzniklo, ale toto bude aktuální až po nabytí účinnosti nové právní úpravy nemocenského pojištění.

     Na své pohledávky vůči zaměstnanci si může zaměstnavatel bez souhlasu zaměstnance (tj. bez dohody o srážkách ze mzdy) srazit jen částky zde uvedené. Nemůže si tedy automaticky srazit ani náhradu škody, za kterou zaměstnanec odpovídá (§ 147 odst. 3 ZP výslovně uvádí, že tato srážka je možná jen na základě dohody o srážkách ze mzdy), ani cenu jídla poskytovaného v rámci závodního stravování (nelze to sjednat ani v kolektivní smlouvě) a dokonce ani přeplatek na mzdě, vzniklý početní chybou (např. v důsledku chyby mzdové účetní). Zákoník práce výslovně zakazuje srážky ze mzdy zaměstnance ve prospěch zaměstnavatele za přijetí do zaměstnání, ke složení peněžních záruk (kaucí) nebo k úhradě smluvních pokut (ty nejsou ani dovoleny - viz též § 13 odst. 2 písm. g) ZP).

     Pokud by zaměstnavatel provedl ze mzdy nebo platu zaměstnance jiné než zákonem stanovené srážky bez dohody o srážkách ze mzdy, naplní tím skutkovou podstatu správního deliktu, respektive přestupku podle zákona o inspekci práce. Za tento protiprávní postup by mu mohla být uložena pokuta až do 2 milionů Kč podle § 26 odst. 1 písm. l) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce.

Výkon rozhodnutí (exekuce)

     Zaměstnavatel provádí podle § 147 odst. 2 ZP srážky k výkonu rozhodnutí (exekucím) nařízených soudem, soudním exekutorem (soudní exekuce), správcem daně - tj. finančním úřadem, orgánem správního úřadu, jiného státního orgánu nebo orgánu územního samosprávného celku (úřední exekuce).

     Zákoník práce (§ 146 písm. c) výslovně upravuje možnost provádět srážky k úhradě členských příspěvků zaměstnance, který je členem odborové organizace, bylo-li to sjednáno v kolektivní smlouvě nebo na základě jiné písemné dohody mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací a souhlasí-li s tím zaměstnanec - odborář. Dříve vyslovený písemný souhlas zaměstnanců s takovou srážkou zůstává v platnosti.

     Zákoník práce, resp. obchodní zákoník, znají 3 typy dohody o srážkách ze mzdy, a to:

1. dohodu o srážkách ze mzdy k uspokojení pohledávky zaměstnavatele,

2. dohodu o srážkách ze mzdy a jiných příjmů podle občanského zákoníku,

3. dohodu o srážkách ze mzdy k uspokojení závazků zaměstnance.

     Uspokojení pohledávky oprávněného, je-li jím zaměstnavatel, je možné zajistit dohodou mezi ním a zaměstnancem jako dlužníkem, která musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná (§ 327 ZP). To se týká například náhrady škody, za kterou zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli a zaplacení hodnoty odebraných potravin a nápojů v závodním stravování po odečtení příspěvku zaměstnavatele. Tuto dohodu pro účely pohledávek ze závodního stravování je možné sjednat například i v pracovní smlouvě, avšak je nezbytné, aby zaměstnanec výši konkrétní pohledávky za každý měsíc odsouhlasil (pokud by pohledávka nebyla vyjádřena určitým způsobem, nelze ji srazit).

     Na rozdíl od dřívějšího ZP, který tyto dohody upravoval jen pro účely uspokojení nároku zaměstnavatele z pracovněprávního vztahu (§ 246 dřívějšího ZP), nový ZP povahu pohledávky neomezuje, takže dohodu je možné využít i pro zajištění pohledávky zaměstnavatele občanskoprávní povahy (např. k vymožení nájemného ze služebního bytu). To je významné s ohledem na dále vyloženou změnu právní úpravy občanskoprávních dohod o srážkách ze mzdy.

     Novela obchodního zákoníku, provedená zákonem č. 264/2006 Sb. s účinností od 1. 1. 2007, významně zúžila případy, pro které je možné využívat dohodu o srážkách ze mzdy, uzavíranou podle § 551 OZ. Je tak možné zajistit pouze uspokojení pohledávky výživného podle zákona o rodině a jiné pohledávky, o nichž tak stanoví zákon (přičemž zákon nyní jiné případy nestanoví). Dohoda musí být písemná, jinak by byla neplatná. Mzdová účtárna by si měla založit kopii či fotokopii této dohody a předkládá-li ji věřitel, měla by si ověřit, zda ji skutečně podepsal zaměstnanec - dlužník. Proti plátci mzdy nabývá věřitel práva na výplatu srážek okamžikem, kdy byla plátci dohoda předložena.

     Zaměstnavatel - plátce mzdy není účastníkem dohody o srážkách ze mzdy. Ze zákona má však povinnost ji realizovat, je-li mu předložena (zpravidla věřitelem nebo zaměstnancem - dlužníkem). Souhlas plátce mzdy se nevyžaduje a jeho názor na věc není podstatný. Věřitel totiž tímto okamžikem nabývá proti plátci mzdy ze zákona právo na výplatu srážek. Bude-li tedy plátce mzdy sražené částky věřiteli poukazovat poštou nebo bankovním převodem, musí plátce mzdy hradit s tím spojené náklady, neboť zajištění této výplaty je jeho právní povinností. Může se sice s dlužníkem či věřitelem dohodnout, že uhradí příslušné náklady (poukazečné či poplatky za bankovní převody), avšak věřitel ani dlužník na to nemusí přistoupit.

     Podle přechodného ustanovení k novele OZ (čl. XLIV zák. č. 264/2006 Sb.) se srážky ze mzdy na základě dohod o srážkách ze mzdy, uzavřených před 1. 1. 2007, provádějí podle právní úpravy platné do 31. 12. 2006. Pohledávky zajištěné těmito dohodami ale nelze od 1. 1. 2007 zvyšovat, jestliže je není možné podle zákona nyní zajistit. Znamená to, že v současnosti je možné uznat případné zvýšení pohledávek zajištěných dohodami, jestliže k němu došlo po 31. 12. 2006, jen u výživného. Pokud by tedy byla předložena mzdové účtárně dohoda o srážkách ze mzdy uzavřená po 31. 12. 2006 podle § 551 OZ, která by se týkala jiných pohledávek než výživného, musela by být odmítnuta pro neplatnost. To se týká i případů, kdy by byla pohledávka, zajištěná dohodou, uzavřenou před 1. 1. 2007, nyní zvýšena. Zvýšit tak ani není možné pohledávky na základě smlouvy o půjčce s ujednáním o tzv. revolvingu, tj. o navýšení půjčky poté, co je splacena. Revolvované částky již nemůže zaměstnavatel srážet. Argument, že jde o smlouvy zakládající právo na opětovné plnění, neobstojí, neboť pro účely srážek ze mzdy to nyní vylučuje uvedené přechodné ustanovení v novele OZ (jde bezpochyby o navýšení pohledávky a dluhu). Protože výše budoucích zvýšení půjčky není ani určitým způsobem v dohodě o srážkách ze mzdy vymezena, nelze ji na ně…