Od roku 2017 dochází v sociálním pojištění, tj. v nemocenském pojištění, důchodovém pojištění a v oblasti pojistného na sociální pojištění, ke změnám, které vyplývají zejména z nově stanovených základních parametrů důchodového pojištění. Na rozdíl od minulých let nedochází v sociálním pojištění od roku 2017 k podstatnějším věcným změnám.
1. ZMĚNY ZÁKLADNÍCH PARAMETRŮ SOCIÁLNÍHO POJIŠTĚNÍ
Stanovení nových parametrů
Pro rok 2017 stanovilo hodnoty základních parametrů, tj. všeobecného vyměřovacího základu a přepočítacího koeficientu, na základě příslušných zmocnění v zákoně o důchodovém pojištění nařízení vlády č. 325/2016 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2015, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2015, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2017 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2017 a o zvýšení důchodů v roce 2017. Od roku 2017 přitom dochází ke změně druhu právního předpisu, neboť dosud tyto parametry stanovovala vyhláška MPSV.
Podle nařízení vlády č. 325/2016 Sb. výše aktuálně používaných parametrů v roce 2017 činí částku 27 156 Kč, jde-li o všeobecný vyměřovací základ za rok 2015, a hodnotu 1,0396, jde-li o přepočítací koeficient pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2015.
Vliv nových parametrů v nemocenském pojištění
Parametry důchodového pojištění, tj. všeobecný vyměřovací základ a přepočítací koeficient, mají v nemocenském pojištění vliv na stanovení denního vyměřovacího základu prostřednictvím redukčních hranic platných v roce 2017. Denní vyměřovací základ slouží pro výpočet dávek nemocenského pojištění. Denní vyměřovací základ (tj. průměr příjmů zahrnovaných do vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení, který připadá v rámci rozhodného období na jeden kalendářní den) se však pro výpočet dávek nemocenského pojištění stanoveným způsobem upravuje prostřednictvím tří redukčních hranic. Redukční hranice nejsou stanoveny v zákoně o nemocenském pojištění pevnými částkami, nýbrž zákon stanoví princip jejich výpočtu prostřednictvím parametrů používaných v důchodovém pojištění. Aktuální částky redukčních hranic se vyhlašují sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí; pro rok 2017 se jedná o sdělení č. 343/2016 Sb. Od 1. ledna 2017:
-
první redukční hranice činí 942 Kč,
-
druhá redukční hranice činí 1 412 Kč,
-
třetí redukční hranice činí 2 824 Kč.
Redukční hranice používané pro zjištění denního vyměřovacího základu v nemocenském pojištění mají význam též pro výpočet náhrady mzdy, platu nebo odměny, která náleží v období prvních 14 kalendářních dnů podle § 192 ZP. Tato náhrada přísluší ve výši 60 % průměrného výdělku. Pro účely stanovení této náhrady mzdy nebo platu se zjištěný průměrný výdělek upraví stejným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění, s tím, že pro účely této úpravy se příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského pojištění vynásobí koeficientem 0,175, a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. Výpočtem vychází, že v roce 2017 pro účely této úpravy průměrného výdělku:
-
upravená první redukční hranice činí 164,85 Kč,
-
upravená druhá redukční hranice činí 247,10 Kč,
-
upravená třetí redukční hranice činí 494,20 Kč.
Vliv nových parametrů v důchodovém pojištění
Přímé důchody, tj. důchody starobní a invalidní, se vyměřují příslušnou procentní sazbou podle získané doby pojištění z výpočtového základu. Při stanovení výpočtového základu se používá osobní vyměřovací základ, který se omezuje prostřednictvím redukčních hranic. Podle zákona o důchodovém pojištění slouží všeobecný vyměřovací základ a přepočítací koeficient též ke stanovení koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu, jímž se při zjišťování osobního vyměřovacího základu násobí úhrn vyměřovacích základů v jednotlivých kalendářních letech rozhodného období. Po zjištění osobního vyměřovacího základu se pak provádí jeho úprava prostřednictvím dvou redukčních hranic a stanoveného rozsahu zápočtu mezi jednotlivými redukčními hranicemi. Výši redukčních hranic stanoví podle vzorce obsaženého v § 15 ZDPo a rozsah zápočtu mezi jednotlivými redukčními hranicemi vyplývá přímo z § 15 ZDPo.
V roce 2017 se výpočtový základ, z něhož se příslušnou procentní sazbou vyměřují přímé důchody, stanoví podle § 15 ZDPo tak, že z osobního vyměřovacího základu
-
do částky první redukční hranice se počítá 100 %,
-
z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 26 %,
-
k částce nad druhou redukční hranici se nepřihlíží.
Podle zákona o důchodovém pojištění první redukční hranice činí 44 % průměrné mzdy, druhá redukční hranice činí 116 % průměrné mzdy a třetí redukční hranice činí 400 % průměrné mzdy. Průměrnou mzdou se rozumí částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu; pro rok 2017 průměrná mzda činí 28 232 Kč. V návaznosti na tato zákonná pravidla určení výše redukčních hranic nařízení vlády č. 325/2016 Sb. stanovilo, že pro rok 2017
Základní výměra důchodu se stanoví ve výši 9 % průměrné mzdy po zaokrouhlení na celé desetikoruny směrem nahoru. Výše základní výměry se tedy vždy od počátku každého kalendářního roku mění v závislosti na výši průměrné mzdy. V návaznosti na tato pravidla určení výše základní výměry důchodu vychází výpočtem pro rok 2017 částka základní výměry ve výši 2 550 Kč měsíčně; tuto výši také stanovilo nařízení vlády č. 325/2016 Sb.
Pro účely účasti na důchodovém pojištění a též pro placení pojistného na důchodové pojištění se osoby samostatně výdělečně činné rozdělují na dvě skupiny, a to na osoby samostatně výdělečně činné vykonávající tzv. hlavní samostatnou výdělečnou činnost a na osoby samostatně výdělečně činné vykonávající tzv. vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Osoba samostatně výdělečně činná vykonávající hlavní…
