Pojem vedoucí zaměstnanec je z hlediska pracovního práva vymezen velmi široce a zahrnuje zaměstnance na všech stupních řízení v rámci zaměstnavatele, tedy těch nejvyšších i nejnižších. Prozkoumejme ho podrobněji.
ÚVODEM
Podle § 11 ZP se vedoucími zaměstnanci zaměstnavatele rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Vedoucím zaměstnancem je nebo se za vedoucího zaměstnance považuje rovněž vedoucí organizační složky státu.
Z uvedeného obecného vymezení pojmu je zřejmé, že není rozhodující, vůči kolika podřízeným zaměstnancům vystupuje zaměstnanec jako vedoucí v pracovněprávních vztazích. Zákoník práce povětšinou nerozlišuje mezi vedoucími zaměstnanci ohledně jejich práv a povinností v těchto právních vztazích, někdy však přesto k rozdílné úpravě dochází, zpravidla podle toho, u kterého zaměstnavatele vedoucí zaměstnanec působí (viz založení pracovního poměru pracovní smlouvou nebo jmenováním a podobně možnost odvolání či vzdání se vedoucího pracovního místa). Vedle základních práv a povinností společných všem zaměstnancům příslušného zaměstnavatele přiznává zákoník práce vedoucím zaměstnancům některá další (zvláštní) práva, na druhé straně jim však ukládá i další (specifické) povinnosti, na něž v tomto článku chceme poukázat. Míra práv a povinností vedoucích zaměstnanců se však může lišit podle toho, o které vedoucí zaměstnance jde a na kterém stupni řízení a u kterého zaměstnavatele působí (viz např. rozdíl mezi vedoucím zaměstnancem a vedoucím zaměstnancem, který je statutárním orgánem, povinnost jmenovat některé vedoucí zaměstnance určených zaměstnavatelů ve "veřejné sféře"). Z hlediska přehlednosti jsou v tomto článku tato práva a zejména povinnosti vedoucích zaměstnanců řazena do věcně příbuzných skupin.
ZPŮSOB ZALOŽENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU A ZKUŠEBNÍ DOBA
Zatímco povětšinou se pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem zakládá pracovní smlouvou, stanoví některé zvláštní právní předpisy (např. školské, o úřednících územních samosprávných celků), a nestanoví-li tyto předpisy, pak sám zákoník práce v § 33 odst. 3 ZP konkrétně stanoví, ve kterých případech (resp. u kterých skupin zaměstnavatelů a na jaké úrovni řízení) se pracovní poměr vedoucího zakládá jmenováním. Ten vedoucí, který byl takto na základě právního předpisu na vedoucí pracovní místo jmenován, může být z tohoto místa odvolán nebo se může tohoto místa vzdát. Jestliže vedoucího zaměstnance nelze na vedoucí pracovní místo jmenovat (protože jmenování výslovně nestanoví právní předpis) a jeho pracovní poměr byl tak založen pracovní smlouvou, lze jej z vedoucího místa odvolat nebo se vedoucí zaměstnanec může tohoto místa vzdát, jen jestliže byla tato možnost předem dohodnuta ve smyslu § 73 odst. 2 ZP. Dohodu o možnosti odvolání nebo vzdání se pracovního místa lze sjednat pouze pro vedoucí pracovní místa stanovená v odstavci 3 téhož ustanovení.
Zkušební doba podle § 35 ZP může být písemně sjednána nejpozději v den vzniku pracovního poměru založeného jak pracovní smlouvou, tak také jmenováním. Délka zkušební doby činí nejvýše 3 po sobě jdoucí měsíce od vzniku pracovního poměru a u vedoucích zaměstnanců nejvýše 6 měsíců. Podle § 36 ZP pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce, nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance.
VÝZNAMNÉ POVINNOSTI VEDOUCÍCH NA ÚSEKU BEZPEČNOSTI A OCHRANY ZDRAVÍ PŘI PRÁCI
Významné postavení zaujímají vedoucí zaměstnanci v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Podle § 101 odst. 2 ZP je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají, péče o BOZP uložená zaměstnavateli podle odstavce 1 téhož ustanovení nebo zvláštními právními předpisy. Podle § 106 odst. 4 písm. f), h) a i) ZP jsou vedoucí zaměstnanci povinni:
-
přijímat oznámení podřízených zaměstnanců o nedostatcích a závadách na pracovišti, které ohrožují nebo by bezprostředně a závažným způsobem mohly ohrozit bezpečnost nebo zdraví zaměstnanců při práci, zejména hrozící vznik mimořádné události nebo nedostatky organizačních opatření, závady nebo poruchy technických zařízení a ochranných systémů určených k jejich zamezení;
-
přijímat oznámení podřízených zaměstnanců o vzniku pracovního úrazu jich samotných nebo o úrazu jiné fyzické osoby, jehož byly svědkem, a spolupracovat na zjištění jejich příčin;
-
podílet se na zjištění (je-li k tomu oprávněn na základě písemného určení zaměstnavatelem), zda zaměstnanec není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek;
-
podle § 349 odst. 2 ZP platí, že pokyny k zajištění BOZP jsou konkrétní pokyny dané zaměstnanci vedoucími zaměstnanci, kteří jsou mu nadřízeni.
Prostřednictvím vedoucích zaměstnanců zajišťuje zaměstnavatel převážnou část svých povinností na úseku BOZP uložených mu zákoníkem práce a dalšími právními předpisy.
SPECIFIKA VEDOUCÍCH ZAMĚSTNANCŮ V OBLASTI ODMĚŇOVÁNÍ A CESTOVNÍCH NÁHRAD
V oblasti odměňování mzdou nebo platem činí zákoník práce některé rozdíly mezi obecnou právní úpravou této problematiky ve vztahu ke všem zaměstnancům a specificky k zaměstnancům vedoucím. Tak je tomu například:
-
podle § 114 odst. 3 ZP platí, že dosažená mzda ani příplatek za práci přesčas nepřísluší, je-li mzda vedoucího zaměstnance sjednána již s přihlédnutím k případné práci přesčas a je-li současně sjednán rozsah práce přesčas, k níž bylo při sjednání mzdy přihlédnuto, a to v mezích celkového rozsahu práce přesčas (§ 93 odst. 4 ZP);
-
podle § 123 odst. 3 ZP zaměstnavatel zařadí vedoucího zaměstnance do platové třídy podle nejnáročnějších prací, jejichž výkon řídí nebo které sám vykonává;
-
podle § 124 odst. 1 a 2 ZP přísluší vedoucímu zaměstnanci příplatek za vedení podle stupně…