5.3.1 Domáčtí zaměstnanci
Ing. Růžena Klímová
V některých případech může být pro zaměstnavatele výhodnější,
vykonávají-li jeho zaměstnanci práci dohodnutou v pracovní smlouvě jinde než na
jeho pracovištích buď doma, nebo i "pochůzkovým“ způsobem (např. obchodní
zástupci). V poslední době se stále častěji uplatňuje pro výkon některých
odborných prací zadání práce domů s tím, že ji zaměstnanci budou
vykonávat na vlastních nebo přidělených počítačích a zaměstnavateli budou
dodávat pouze výsledky své práce, ať už spočívá např. v odborných posudcích,
nebo ve zpracování různých rozborů a analýz.
Pracovněprávní vztah zaměstnance, který nepracuje na pracovišti
zaměstnavatele, umožňuje ustanovení § 317 ZP. V rámci zásady "co není
zakázáno, je povoleno“ se předpokládá, že konkrétní podmínky, které nejsou
upraveny přímo v zákoníku práce, si smluvní strany dohodnou samy. Přitom musí
samozřejmě dbát na to, aby smluvní ujednání nebyla v rozporu se základními
principy pracovněprávních vztahů, a na dodržování odchylek platných
pro domácké zaměstnance, tj.
-
skutečnost, že se na ně nevztahuje rozvržení pracovní doby,
prostoje a přerušení práce pro nepříznivé povětrnostní vlivy,
-
nepřísluší jim náhrada mzdy (platu) při jiných důležitých
osobních překážkách v práci s výjimkou případů přímo vymezených v nařízení
vlády č. 590/2006 Sb. vydaném k provedení § 199 ZP (viz Osobní překážky z jiných důležitých důvodů),
-
nepřísluší jim mzda (plat) nebo náhradní volno za práci přesčas,
ani náhradní volno, náhrada mzdy, anebo příplatek za práci ve svátek.
Jinak se však i na tyto zaměstnance zákoník práce vztahuje v plném
rozsahu, takže zaměstnavatel musí při jejich zaměstnávání dodržovat nejen
zmíněné základní principy, ale i všechna další ustanovení kromě
uvedených odchylek. Jde např. o dovolenou, výpovědní doby, odstupné atd.
Při odměňování těchto zaměstnanců je třeba respektovat
zvláštní charakter jejich práce spočívající právě v tom, že nepracují na
pracovištích zaměstnavatele, tedy pod dohledem a kontrolou nadřízeného
vedoucího, a že si pracovní dobu sami rozvrhují podle toho, jak jim to vyhovuje
a nikoli podle nařízení zaměstnavatele. Vlastní výkon pracovní činnosti takto
vykonávané musí být dohodnut v pracovní smlouvě (druh práce) a podle toho, o
jakou pracovní činnost jde, zvolí zaměstnavatel i způsob odměňování. Protože
pracovní doba nemá přímý vliv na výsledek práce, zvolí zaměstnavatel takový
způsob, kde mzda bude závislá výhradně na výsledcích zaměstnancovy práce, tedy
např.:
