NahoruBezdůvodné obohacení
Na každého zaměstnance i zaměstnavatele se vztahuje
§ 324 zákoníku práce, které odkazuje na
ustanovení občanského zákoníku (§ 451 a
násl.). Občanský zákoník stanoví, že bezdůvodným obohacením
je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného
právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový
prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Dále stanoví, že kdo se na úkor jiného
bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Právní důvod chybí kupříkladu
pro poskytování cestovních náhrad, jestliže zaměstnanec nebyl na služební
cestě, důvod pro poskytování mzdy nelze nalézt, jestliže zaměstnanec byl v
pracovní neschopnosti, a tudíž mu nevznikl nárok na mzdu atd. Analogicky bude
nazíráno i na přeplatky na mzdě a na jiných pracovněprávních plněních, které
vznikly chybou mzdové účetní.
Vrácení neprávem vyplacených částek může však
zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z
okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené,
a to ve lhůtě tří let od jejich výplaty. Pokud však zaměstnanec nevěděl
a ani nemohl vědět, že mu vyplacené částky nepřísluší, nelze jejich vrácení
právní cestou požadovat. Má se za to, že tyto částky zaměstnanec v dobré
víře přijal.
Uveďme několik příkladů, kdy neúmyslnou chybou mzdové
účetní vznikne přeplatek na mzdě a na náhradě mzdy při dočasné pracovní
neschopnosti (dále jen „DPN“) a kdy přeplatky budou posuzovány jako bezdůvodné
obohacení zaměstnance a kdy nikoli.
Příklad č. 1
Zaměstnanec v měsíci odpracoval pouze polovinu fondu své
pracovní doby a zbytek měsíce byl nemocen. Nepředložil doklad o trvání pracovní
neschopnosti ke 14. kalendářnímu dni trvání DPN, a proto mzdová účetní nemohla
vyplatit náhradu mzdy při DPN. Pochybila však a vyplatila zaměstnanci celou
mzdu. Zaměstnanec obdržel výplatní pásku, na které byly uvedeny údaje o
odpracované době a výši mzdy odpovídající této odpracované době. Zaměstnanec
přijal výplatu a nevšiml si chyby. V následujícím měsíci při likvidaci náhrady
mzdy při DPN mzdová účetní zaregistrovala vzniklý přeplatek a chtěla ho
vrátit.
V daném případě je evidentní, že z výplatní pásky jednoznačně
vyplývá, že přeplatek vznikl neoprávněným přiznáním celé mzdy a že zaměstnanec
by měl přeplatek vrátit, neboť věděl, kolik hodin odpracoval a za kolik hodin
obdržel mzdu. I když je přeplatek naprosto zřejmý, nelze jej bez písemného
souhlasu zaměstnance srazit. Musí být tedy uzavřena dohoda o srážkách ze
mzdy. Pokud však v takovém případě zaměstnanec souhlas se srážkou ze mzdy
odmítne, dá se předpokládat, že v případě soudního sporu by bylo rozhodnuto v
neprospěch zaměstnance, protože s použitím ustanovení
§ 324 zákoníku práce (respektive
§ 451 a následujících občanského zákoníku) lze takovou
skutečnost posoudit jako bezdůvodné obohacení na úkor zaměstnavatele, kdy
zaměstnanec po část měsíce nepracoval, a proto mu za tuto dobu nenáleží mzda.
Mzdová účetní nesmí kompenzovat vzniklý přeplatek na mzdě s případným
nedoplatkem náhrady mzdy při DPN.
Patrně stejně by byl hodnocen případ, kdy zaměstnanec v
rámci kalendářního měsíce nebyl nemocen a ani v předchozích měsících nebyl
nemocen a za měsíc obdržel kromě celé mzdy ještě náhradu mzdy při dočasné
pracovní neschopnosti. I v tomto případě by bylo možné přeplatek na náhradě
mzdy při DPN srazit jen s písemným souhlasem zaměstnance.
Jiná situace je, pokud zaměstnanec dostane náhradu mzdy
při DPN a zpětně bude zjištěno, že mu náhrada náleží pouze v 50% výši. Pak
zaměstnavatel bez souhlasu srazí náhradu mzdy při DPN, na kterou zaměstnanci
nárok nevznikl (viz
§ 147 odst. 1 písmeno e) ZP).
Obdobně se bude postupovat v případě porušení léčebného režimu, kdy
zaměstnavatel poslední den v rámci 14denního období zjistí porušení léčebného
režimu a část náhrady mzdy již byla vyplacena. Zaměstnavatel má právo bez
souhlasu srazit část náhrady nebo celou náhradu, pokud došlo k porušení
léčebného režimu zaměstnancem.
Jiný případ lze však spatřovat v situaci, kdy v
předchozích měsících měl zaměstnanec pracovní neschopnost a mohl se proto
domnívat, že v inkriminovaném měsíci, kdy mu účetní vyplatila kromě celé mzdy
ještě určitý doplatek náhrady mzdy při DPN, je jeho celkový příjem správný. Zde
bychom těžko vyvraceli argument, s nímž se zaměstnanec bude obhajovat, že v
dobré víře přijal. Obdobně tomu bude při chybě vzniklé při výpočtu
průměrného výdělku, při chybných výpočtech příplatků za práci přesčas, v noci,
ve ztíženém a zdraví škodlivém prostředí, za práci ve…
