dnes je 21.12.2024

Input:

Zaměstnávání občanů EU, EHP a Švýcarska a cizinců ze třetích států

19.9.2013, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 17 minut
1. ZAMĚSTNÁVÁNÍ OBČANŮ EU, EHP A ŠVÝCARSKA A JEJICH RODINNÝCH PŘÍSLUŠNÍKŮ

     Právo pracovat v jiných členských státech Evropské unie (EU) náleží všem občanům EU, včetně jejich rodinných příslušníků, a patří mezi základní práva plynoucí z členství v EU. Toto právo je i formálně zakotveno v českém zákoně o zaměstnanosti (§ 3 odst. 2 zák. č. 435/2004 Sb.), který výslovně stanoví, že občan EU a jeho rodinný příslušník mají stejné postavení v právních vztazích upravených tímto zákonem jako občan České republiky (ČR). Nicméně, i přes takto výslovné zakotvení práva vykonávat práci na území ČR, stanoví právní předpisy určité povinnosti spojené s výkonem práce těchto zaměstnanců.

Občané EU, EHP a Švýcarska

     Právo pracovat především náleží státním příslušníkům členských států EU (Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Velká Británie, Irsko, Dánsko, Řecko, Španělsko, Portugalsko, Švédsko, Finsko, Rakousko, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Slovinsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Malta, Kypr, Rumunsko, Bulharsko a Chorvatsko). Česká republika v této souvislosti nevyužívá žádných přechodných období a tohoto práva se mohou dovolat, ačkoliv tomu tak v některých jiných členských státech EU není, i občané států Bulharska a Rumunska, kteří přistoupily k EU v roce 2007, a občané Chorvatska, které přistoupilo v červenci tohoto roku. Další státy, jejichž občané jsou považováni z pohledu zákona o zaměstnanosti za občany EU, jsou dále členské státy Evropského hospodářského prostoru (tedy občané Islandu, Lichtenštejnska a Norska) a dále Švýcarsko.

     Česká republika však neztratila úplnou kontrolu nad přístupem cizích státních příslušníků na její trh práce. Přestože právo pracovat v jiném členském státě je garantováno zakladatelskými dokumenty EU, lze jej v mimořádných případech omezit. V této souvislosti umožňuje § 103 zákona o zaměstnanosti vládě ČR, samozřejmě v rámci unijních pravidel, dočasně omezit přístup na trh práce pro příslušníky určitého členského státu EU.

Rodinný příslušník občana EU

     Kdo je rodinným příslušníkem občana EU, stanoví zákon o pobytu cizinců na území České republiky (§ 15a zák. č. 326/1999 Sb.), který implementuje příslušnou definici evropského práva. Na prvním místě se tak za rodinné příslušníky občanů EU považují manžel, rodič, jde-li o občana EU mladšího 21 let, kterého vyživuje a se kterým žije ve společné domácnosti, dítě mladší 21 let nebo takové dítě manžela občana EU a nezaopatřený přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný manžela občana EU.

     Zákon dále rozvádí, co je myšleno nezaopatřenou osobou. Za nezaopatřenou osobu se považuje občanem EU nebo jeho manželem vyživovaný cizinec, který:

  1. se nejdéle do 26 let věku soustavně připravuje na budoucí povolání (nejčastěji tedy bude studentem),

  2. se nemůže připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo

  3. z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.

     Poměrně významnou součástí definice rodinného příslušníka občana EU je i okolnost, že se za rodinného příslušníka považuje cizinec, který hodnověrným způsobem doloží, že má s občanem EU trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žije s ním ve společné domácnosti. V těchto případech tak lze za rodinného příslušníka považovat i cizince, který nemá s občanem EU formální vztah. V této souvislosti je však při vyřizování příslušných pobytových povolení (viz níže) třeba počítat s podrobným přezkumem splnění této podmínky ze strany pracovníků Ministerstva vnitra ČR.

Informační povinnosti vůči Úřadu práce ČR

     Ačkoliv občané EU a jejich rodinní příslušníci mají v oblasti zaměstnanosti (přístupu k zaměstnání) stejná práva jako občané ČR, stanoví zákon o zaměstnanosti zaměstnavatelům určité, spíše administrativní, povinnosti.

     Především, v souladu s § 87 odst. 1 zákona o zaměstnanosti jsou zaměstnavatelé povinni písemně informovat pobočku Úřadu práce, příslušnou dle místa výkonu práce občana EU či jeho rodinného příslušníka. Písemnou informaci je třeba doručit příslušné pobočce nejpozději v den nástupu těchto osob k výkonu práce. Pro tyto účely jsou jak na webových stránkách Úřadu práce (http://portal.mpsv.cz/sz/zahr_zam/tiskopisy), tak na jednotlivých pobočkách předtištěné formuláře určené ke splnění této povinnosti.

     Stejnou povinnost mají zaměstnavatelé stanovenou dle § 87 odst. 3 zákona o zaměstnanosti při skončení zaměstnání občana EU či jeho rodinného příslušníka. V této souvislosti však mají lhůtu 10 kalendářních dnů, v rámci které lze příslušnou pobočku Úřadu práce informovat. Stejně jako v předešlém případě jsou k dispozici formuláře jak na webových stránkách Úřadu práce, tak na příslušných pobočkách.

Evidenční povinnost

     Vedle informační povinnosti mají zaměstnavatelé dále povinnost vést evidenci občanů EU a jejich rodinných příslušníků, které zaměstnávají. Rozsah vedené evidence zákon stanoví v § 102 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. Prakticky se jedná pouze o okruh informací, které se týkají osoby zaměstnance a zaměstnancem vykonávané práce a které by měl mít zaměstnavatel založené v osobním spise zaměstnance.

Pobyt občanů EU v ČR

     Vedle možnosti vykonávat práci v ČR bez jakéhokoliv povolení mohou zde podobně občané EU i volně pobývat. Ačkoliv tedy právo volného pohybu zaměstnanců není ve vztahu k občanům EU nijak omezováno, právní předpisy stanoví, podobně jako v případě výkonu práce, určité administrativní povinnosti.

     Právo volného pohybu občanů EU je realizováno prostřednictvím zákona o pobytu cizinců (§ 87a zák. č. 326/1999 Sb.), který umožňuje občanu EU požádat o potvrzení o přechodném pobytu za podmínky, že se hodlá zdržovat na území ČR po dobu delší 3 měsíců. Jak je však v předchozí větě uvedeno, občan EU má pouze právo o toto potvrzení požádat, nikoliv povinnost. Prakticky tedy občan EU může na území ČR pobývat, aniž by si o toto potvrzení zažádal.

     Pokud však občan EU nevyužije svého práva požádat si o potvrzení o přechodném pobytu, má povinnost se ohlásit na místně příslušné pobočce cizinecké policie, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne vstupu na území ČR, pokud jeho předpokládaný pobyt bude delší než 30 dnů (§ 93 odst. 2 zákona o pobytu cizinců). Pokud tedy občan EU zamýšlí pobývat v ČR déle než 3 měsíce a nehodlá si vyřizovat potvrzení o přechodném pobytu, měl by se v rámci 30 dnů po svém příjezdu do ČR dostavit na pobočku cizinecké policie příslušné dle jeho plánovaného bydliště a provést ohlášení (tuto povinnost za něj ale splní ubytovatel - např. hotel, pokud je zde ubytován).

Pobyt rodinných příslušníků v ČR

     Ačkoliv z pohledu zákona o zaměstnanosti mají občané EU i jejich rodinní příslušníci stejná práva týkající se možnosti výkonu práce na území ČR, v případě jejich pobytu se povinnosti liší. Důvodem je především skutečnost, že výhodné postavení rodinného příslušníka občana EU je odvislé od pobytu občana EU na území ČR (pokud by tedy občan EU na území ČR nepobýval, nemůže se z pohledu českých předpisů jeho rodinný příslušník dovolávat jakýchkoliv výhod).

     Předně, pokud rodinný příslušník občana EU podléhá vízové povinnosti (přehled států, jejichž občané podléhají vízové povinnosti, je k dispozici na webových stránkách Ministerstva zahraničních věcí ČR), je povinen vstoupit na území ČR, pouze s platným (krátkodobým) vízem. Z této obecné povinnosti stanoví zákon o pobytu cizinců (§ 18) dvě výjimky:

  1. rodinný příslušník je již držitelem povolení k přechodnému či trvalému pobytu v jiném členském státě EU a doba jeho pobytu na území ČR nepřekročí 3 měsíce, nebo

  2. rodinnému příslušníku uplynulo během pobytu na území ČR vízum, zdržuje se zde s občanem EU a jeho pobyt nepřesáhne 3 měsíce.

     Pokud rodinný příslušník občana EU nepodléhá vízové povinnosti, může vstoupit na území ČR a pobývat zde v rámci schengenských pravidel (jedná se o pravidlo pobytu v schengenském prostoru v maximální délce 90 dnů v rámci 180 dnů). Během tohoto pobytu, pokud rodinný příslušník zamýšlí v ČR pobývat dlouhodobě, je však povinen požádat o povolení k přechodnému pobytu (oproti občanu EU zde již povinnost požádat o toto povolení existuje).

     Stejně jako v případě občanů EU mají jejich rodinní příslušníci povinnost ohlásit pobyt na území ČR cizinecké policii. Nicméně, v jejich případě je třeba upozornit na poměrně krátkou lhůtu, kterou jim zákon o pobytu cizinců (§ 93 odst. 1) poskytuje. Dle příslušného ustanovení se rodinní příslušníci musí ohlásit na cizinecké policii do 3 dnů ode dne jejich vstupu na území ČR (stejně jako v předchozím případě tuto povinnost může za ně splnit ubytovatel).

Trvalý pobyt

     Jak občan EU, tak rodinný příslušník může za splnění podmínek stanovených zákonem o pobytu cizinců (§ 87g a 87h) požádat o povolení k trvalému pobytu. Ačkoliv zákon upravuje více podmínek, zřejmě tou nejčastěji splňovanou bude podmínka nepřetržitého přechodného pobytu na území ČR v délce 5 let. V případě rodinných příslušníků je dokonce možné získat trvalý pobyt již po dvouletém nepřetržitém přechodném pobytu na území ČR, ovšem za podmínky, že žadatel je nejméně 1 rok rodinným příslušníkem občana ČR, který je na území ČR přihlášen k trvalému pobytu, nebo rodinným příslušníkem občana jiného členského státu EU, kterému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu na území ČR. Toto ustanovení se tak především uplatní v případech sňatků občanů ČR či občanů jiných členských států EU s cizinci ze třetích států.

Sankce za nedodržení povinností

     Občané EU i jejich rodinní příslušníci využívají svobody výkonu práce vyplývající jim přímo z evropského práva. Právní předpisy členských států sice nemohou tato práva omezovat, nicméně mohou stanovit určité povinnosti, většinou pouze registračně-administrativního charakteru. Těmto povinnostem odpovídají i sankce za jejich nedodržení, které jsou oproti sankcím v případě nelegálního výkonu práce cizinců ze třetích států podstatně nižší.

     Zákon o zaměstnanosti v této souvislosti upravuje správní delikt spočívající v nesplnění oznamovací povinnosti nebo nevedení evidence v tomto zákoně stanovené (§ 140 odst. 1 písm. d). Odpovědným za tento správní delikt je vždy zaměstnavatel, kterému za spáchání tohoto správního deliktu bude udělena pokuta (nikoliv lze udělit pokutu - pokuta by měla být udělena v každém případě) až do výše 100 000 Kč (§ 140 odst. 4 písm. d). Po novele zákona o zaměstnanosti od 1. 1. 2012 vykonává na úseku zaměstnanosti kontrolní činnost Státní úřad inspekce práce, nikoliv Úřad práce, jak tomu bylo v minulosti.

     V případě porušení povinností týkajících se pobytu občana EU a jeho rodinných příslušníků upravuje zákon o pobytu cizinců několik přestupků (za porušení těchto povinností tedy odpovídá přímo občan EU či jeho rodinný příslušník, nikoliv zaměstnavatel). Nejvýznamnější přestupky se týkají porušení ohlašovací povinnosti a povinnosti požádat o povolení k přechodnému pobytu. V případě porušení povinnosti ohlásit se ve stanovené lhůtě hrozí občanu EU nebo jeho rodinnému příslušníku pokuta do výše 3 000 Kč. Stejná výše pokuty hrozí rodinnému příslušníku, který ve stanovené lhůtě nepožádá o povolení k přechodnému pobytu.

2. ZAMĚSTNÁVÁNÍ CIZINCŮ ZE TŘETÍCH STÁTŮ

     Oproti občanům EU a jejich rodinným příslušníkům není právní úprava pobytu a výkonu práce cizinců z tzv. třetích států, až na některé výjimky, předmětem evropské legislativy. Jednotlivé členské státy EU včetně České republiky tak mají prakticky volnou ruku při volbě opatření a zejména právních překážek přístupu cizinců na lokální trh práce. Zaměstnavatelé by v žádném případě neměli tato pravidla podceňovat. Porušení stanovených podmínek zaměstnání

Nahrávám...
Nahrávám...