Ing. Růžena Klímová
Na rozdíl od minimální mzdy, jejíž výši stanoví obecně závazný předpis, tvoří zaručenou mzdu nárok zaměstnance na mzdu nebo plat podle zákoníku práce, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového nebo platového výměru (§ 112 odst. 1 ZP).
Nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku.
Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než částka, kterou stanoví zákoník práce jako základní sazbu minimální mzdy. Další nejnižší úrovně zaručené mzdy se stanoví diferencovaně podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce tak, aby maximální zvýšení činilo alespoň dvojnásobek nejnižší úrovně zaručené mzdy.
Do nejnižších úrovní zaručené mzdy se nezahrnuje mzda za práci přesčas včetně příplatku za přesčas, příplatky za práci ve svátek, v noci, ve ztíženém pracovním prostředí a v sobotu a v neděli. Naopak do nejnižších úrovní zaručené mzdy se zahrnují veškeré fakultativní příplatky, bonusy, odměny, prémie a další mzdová plnění za práci nebo v souvislosti s výkonem práce. V organizacích, kde se odměňuje platem, se do nejnižších úrovní zaručené mzdy zahrnuje například příplatek za rozdělenou směnu, osobní příplatek, mimořádné odměny, zvláštní příplatky, atd.
Doplatek do nejnižší úrovně zaručené mzdy
Případný doplatek mzdy do nejnižší úrovně zaručené mzdy se řídí stejnými zásadami jako doplatek do minimální mzdy (viz).
Sazby nejnižší úrovně zaručené mzdy
Sazby nejnižší úrovně zaručené mzdy jsou uvedeny v nařízení vlády č. 567/2006 Sb. Tyto sazby platí pro ty zaměstnance, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě. To znamená, že v kolektivní smlouvě je možno sjednat sazby vyšší i nižší s výjimkou minimální mzdy. Stanovení nižších sazeb, např. vnitřním mzdovým předpisem, by odporovalo zákonu, a bylo by proto neplatné. Lze si však představit složitější mzdové formy, kdy se vnitřním předpisem stanoví tzv. pevný tarif (základní mzda, pevná mzda atd.), který může být daleko nižší než nejnižší úroveň zaručené mzdy, neboť k této mzdové složce zaměstnavatel poskytuje další mzdová plnění za výkon práce, jako jsou cílové odměny, kolektivní odměny, prémie, příplatky za dělenou směnu, příplatky za dodržování pracovní disciplíny (zaměstnanec nemá neomluvené nepřítomnosti), a v celkovém součtu za měsíc zaměstnanec dosahuje poměrně vysokých výdělků, které vysoce překračují nejnižší úrovně zaručené mzdy.
Nejnižší úrovně zaručené mzdy jsou odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací, zařazených do 8 skupin.
Jde-li o zaměstnance, kterým se poskytuje mzda, jsou obecné charakteristiky skupin prací a příklady prací v těchto skupinách stanoveny v příloze k nařízení vlády č. 567/2006 Sb. Jde-li o zaměstnavatele uvedené v § 109 odst. 3 ZP, řídí se při zařazování zaměstnanců do platových tříd nařízením vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, nařízením vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, a nařízením vlády č. 302/2014 Sb., o katalogu správních činností.
Jiná délka pracovní doby
Nejnižší úrovně zaručené mzdy v hodinovém vyjádření platí pro 40hodinovou týdenní pracovní dobu. Při zkrácené pracovní době bez snížení mzdy (méně než 40 hodin týdně) se hodinové sazby úměrně zvyšují. Je-li však se zaměstnancem sjednána kratší pracovní doba dle § 80 ZP, nebo neodpracoval-li zaměstnanec v příslušném měsíci stanovenou pracovní dobu, měsíční sazby se snižují úměrně podle sjednaného úvazku nebo k odpracované době (§ 5 nařízení…
