Při poskytování cestovních náhrad podle části sedmé zákoníku práce se v praxi v etapě vyúčtování cestovních náhrad a jejich vypořádání se zaměstnancem vyskytuje řada chyb a omylů. Připomeňme si, o které jde:
-
Cestovní náhrady jsou poskytnuty i jiným osobám než zaměstnancům příslušného subjektu, přitom ve smyslu § 151 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen "ZP") poskytuje cestovní náhrady zaměstnavatel zaměstnanci, tj. svému zaměstnanci. Výjimkou jsou případy uvedené v některých speciálních předpisech.
-
Osobám, s nimiž je sjednána dohoda o provedení práce nebo dohoda o pracovní činnosti, jsou poskytovány cestovní náhrady, i když to v dohodě není sjednáno a není současně sjednáno pravidelné pracoviště. Takový postup je v rozporu s § 155 ZP.
-
Cestovní náhrady jsou poskytovány i při jiných cestách než uvedených v § 152 ZP.
-
Cestovní náhrady jsou poskytovány i při cestách souvisejících se zvyšováním kvalifikace zaměstnance. To je v rozporu s § 42 ZP, podle kterého je pracovní cestou cesta za účelem výkonu práce, přičemž zvyšování kvalifikace je překážka v práci na straně zaměstnance, nikoliv výkon práce.
-
Nejsou poskytovány cestovní náhrady při cestách podle § 152 písm. c) ZP, tj. při cestách k výkonu práce v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště zaměstnance mimo jeho pracovní dobu.
-
Jako místo nástupu a ukončení pracovní cesty je určováno nádraží (zastávka, letiště), za začátek pracovní cesty je považován odjezd vlaku, autobusu apod. a za konec pracovní cesty jeho příjezd. Takový postup není v souladu zejména s § 153 ZP, podle kterého je zaměstnavatel při stanovení podmínek konání pracovní cesty povinen přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance.
-
Průjezd obcí, která je pravidelným pracovištěm zaměstnance, není považován za součást pracovní cesty.
-
Doba výkonu práce během pracovní cesty mimo pracovní dobu zaměstnance není považována za práci přesčas. Přitom za práci přesčas se podle § 78 odst. 1 písm. j) ZP považuje práce konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn.
-
Do odpracované doby se započítává i doba cesty mimo pracovní dobu, při které není vykonávána práce. To je v rozporu zejména s § 210 ZP.
-
Při použití MHD na pracovní cestě v obci, v níž má zaměstnanec sjednáno místo výkonu práce, je po zaměstnanci vyžadováno prokázání výše uhrazeného jízdného, přitom podle § 159 odst. 2 ZP zaměstnanci v tomto případě přísluší náhrada jízdních výdajů MHD, aniž by zaměstnanec musel jízdní výdaje prokazovat.
-
V případě, kdy zaměstnavatel podle § 157 odst. 2 ZP povolil zaměstnanci použít místo určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy soukromé vozidlo, není do náhrady jízdních výdajů k ceně jízdného určeným hromadným dopravním prostředkem připočítána cena MHD. To je v rozporu s § 159 odst. 1 ZP, podle kterého zaměstnanci přísluší náhrada jízdních výdajů za MHD i vedle náhrady podle § 157 odst. 2 ZP.
-
Při stanovení výše náhrady výdajů za spotřebované PHM při použití vozidla podle § 157 odst. 3 a násl. ZP není k výpočtu použita kombinovaná…
