Někteří zaměstnavatelé, a je jich stále ještě dost,
poskytují cestovní náhrady svým zaměstnancům pouze při cestách mimo sjednané
místo výkonu práce a neuvědomují si, že jim přísluší cestovní náhrady také při
cestách mimo místo pravidelného pracoviště a v některých případech i při
cestách na pravidelné pracoviště. Jaký vliv na cestovní náhrady tedy má místo
výkonu práce a místo pravidelného pracoviště? V následujících řádcích se
pokusíme na tuto otázku odpovědět.
Významnou roli pro účely poskytování cestovních náhrad
má pracovní smlouva. Zaměstnanci totiž podle
§ 151 a
§ 152 zákoníku práce přísluší náhrada
cestovních výdajů, které mu vzniknou při pracovní cestě definované v
§ 42 zákoníku práce, tj. při cestě k
výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Přísluší mu však také při cestě
k výkonu práce mimo místo pravidelného pracoviště a při mimořádné cestě v
souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn vykonávaným v místě výkonu práce
nebo pravidelného pracoviště zaměstnance a při některých dalších cestách. A
právě v pracovní smlouvě musí být podle
§ 34 odst. 1 písm. b) zákoníku
práce sjednáno také místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být
druh práce sjednaný v pracovní smlouvě vykonáván. Místo pravidelného
pracoviště, které je pro účely cestovních náhrad, jak ukážeme níže,
obzvlášť důležité, v pracovní smlouvě sjednáno být nemusí. Je-li místo
pravidelného pracoviště v pracovní smlouvě sjednáno, pak nás z hlediska
cestovních náhrad již místo výkonu práce prakticky zajímat nebude (viz níže).
Není-li místo pravidelného pracoviště v pracovní smlouvě sjednáno, zjišťuje se
pro účely cestovních náhrad způsobem uvedeným v
§ 34a zákoníku práce ze sjednaného místa
výkonu práce, příp. jinak.
Zopakujme, že pracovní cestou se podle
§ 42 odst. 1 zákoníku práce rozumí časově
omezená cesta k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Ve smyslu
§ 156 odst. 2 zákoníku práce se pro účely
cestovních náhrad za pracovní cestu (se vším, co s tím z hlediska cestovních
náhrad souvisí) považuje ale i cesta mimo pravidelné pracoviště a
mimořádná cesta v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn vykonávaným v
místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště, tedy i cesta
zaměstnance k výkonu práce na pravidelné pracoviště mimo pracovní dobu
zaměstnance.
Z toho je zřejmé, že pro cestovní náhrady má mimořádný
význam účel příslušné cesty (výkon práce), místo výkonu práce sjednané v
pracovní smlouvě a místo pravidelného pracoviště, příp. také rozvrh směn
zaměstnance. Aby šlo o pracovní cestu a zaměstnanci příslušely cestovní
náhrady, musí jít o cestu za účelem výkonu druhu práce sjednaného v pracovní
smlouvě nebo činnosti, která se podle zákoníku práce za výkon práce považuje
(viz např.
§ 230 odst. 3), a to
zpravidla do jiného místa, než je místo výkonu práce nebo místo pravidelného
pracoviště, anebo mimo pracovní dobu na pravidelné pracoviště. Místo výkonu
práce, a jak ukážeme níže, zejména místo pravidelného pracoviště jsou
tak klíčovými místy, jejichž způsob sjednání mezi zaměstnavatelem a
zaměstnancem významně ovlivňuje, kdy zaměstnanci cestovní náhrady přísluší.
Jak mohou být tato místa sjednána anebo jak se zjišťují, uvádíme dále.
Jen pro doplnění uvádím, že uvedená místa nemají obecně
nic společného s místem nástupu zaměstnance na pracovní cestu a místem ukončení
pracovní cesty. Místo nástupu a místo ukončení pracovní cesty určuje totiž
zaměstnavatel podle
§ 153 zákoníku práce zpravidla až před
nástupem zaměstnance na příslušnou cestu. Mohou to být jakékoliv konkrétně
určená místa (pracoviště zaměstnance, sídlo firmy, bydliště zaměstnance,
zastávka autobusu apod.). Cestovní náhrady, tj. náhrady výdajů při cestě k
výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce, mimo pravidelné pracoviště nebo
v některých případech při cestě na pravidelné pracoviště (mimo rozvrh směn),
totiž zaměstnanci přísluší od okamžiku nástupu zaměstnance na uvedenou cestu v
zaměstnavatelem určeném místě do doby jeho návratu do zaměstnavatelem určeného
místa ukončení příslušné cesty.
Místo výkonu práce není sice v zákoníku práce
definováno, nicméně z
§ 34 odst. 1 je zřejmé, že je to místo,
místa nebo oblast, kde má zaměstnanec v pracovní smlouvě sjednaný druh práce
vykonávat. Místo výkonu práce tedy může být se zaměstnancem sjednáno jako:
- - jedno konkrétní místo, tj. místo, kde má zaměstnanec svůj
pracovní prostor, např. sídlo firmy, organizace, úřadu, pobočka nebo jiné
pracoviště zaměstnavatele, dílna apod., tedy místo určené zpravidla konkrétní
adresou anebo jiným nezaměnitelným způsobem,
- - více konkrétních míst, např. všechna nebo vybraná
pracoviště (provozovny, pobočky) zaměstnavatele, všechny stavby firmy apod.
(viz také rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. Cdo 4213/2009),
- - šířeji sjednané místo, např. území obce (např. Praha)
anebo její části (např. Ostrava-Poruba), příp. i větší území, např. kraj
Vysočina, anebo jinak určená územní oblast, Česká republika (viz např. rozsudek
Nejvyššího soudu sp. zn. Cdo 2287/2004).
Jak tedy sjednávat místo výkonu práce? Při sjednávání
místa nebo míst výkonu práce je nutno vždy vycházet z toho, jaký druh práce je
v pracovní smlouvě se zaměstnancem sjednán, a prakticky by takové místo mělo
být co nejvíce i v souladu s náplní práce zaměstnance. Přestože s tím zpravidla
nejsou v praxi problémy, je vhodné připomenout, že podle
§ 42 odst. 1 zákoníku práce může
zaměstnavatel vyslat zaměstnance vykonat práci mimo sjednané místo výkonu práce
jen s jeho souhlasem (písemným, ústním anebo i tichým, předem nevysloveným). V
rámci šířeji sjednaného místa výkonu práce pak může zaměstnavatel zaměstnance
kdykoliv vyslat vykonat práci, aniž by s tím musel zaměstnanec souhlasit. Má-li
zaměstnavatel více provozoven (budov, odloučených pracovišť apod.), je v řadě
případů vhodné sjednat se zaměstnancem jako místa výkonu práce všechny anebo
některé provozovny.
Půjde-li např. o soustružníka, frézaře, učitele,
sekretářku, administrativního pracovníka apod., bude sjednávaným místem výkonu
práce nepochybně jedno místo, tj. místo (budova), kde má svůj „pracovní stůl“.
U stavebního dělníka, stavbyvedoucího, montážního pracovníka, opraváře apod. to
bude více konkrétních míst, např. stavba nebo obecně všechny stavby firmy nebo
všechny provozovny či pracoviště zaměstnavatele apod. Půjde-li o obchodního
zástupce, řidiče nebo zaměstnance s působností ve větším území, bude
sjednávaným místem výkonu práce zřejmě celá oblast jeho působnosti, např. část
obce, obec, více obcí, kraj nebo i Česká republika. I takové sjednání místa
výkonu práce je podle výše uvedených rozsudků Nejvyššího soudu naprosto
jednoznačné, srozumitelné a dostatečně určité. Vždy však jde o individuální
dohodu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, která má samozřejmě určité
pracovněprávní důsledky.
Jestli zaměstnanci, se kterým je místo výkonu práce
sjednáno šířeji, budou nebo nebudou případně příslušet cestovní náhrady, záleží
na tom zda, příp. jak je s ním sjednáno místo pravidelného pracoviště.
U některých profesí lze jako místo výkonu práce sjednat
i bydliště zaměstnance. Protože místo výkonu práce je místo(a), kde má
zaměstnanec vykonávat svou práci, může to být pouze v případech, kdy skutečně
zaměstnanec svou práci může vykonávat doma, ve svém bytě.
Místo pravidelného pracoviště také není jako pojem v
zákoníku práce specifikováno, a přestože existuje tzv. smluvní volnost, nelze
ho ani pro účely cestovních náhrad sjednat se zaměstnancem jakkoliv.
Jestliže místo výkonu práce je místo(a) či oblast, v
níž se předpokládá, že zaměstnanec bude případně vykonávat svou práci, pak
místo pravidelného pracoviště je podle mého názoru jednoznačně místo,
kde zaměstnanec svou práci, tj. druh práce sjednaný v pracovní smlouvě,
zpravidla skutečně, pravidelněji než jinde, vykonává (bude vykonávat). Z
toho tedy také jednoznačně vyplývá, že pravidelné pracoviště je prostorově
omezeno místem výkonu práce a že nemůže být vně místa výkonu práce.
Je-li pravidelné pracoviště se zaměstnancem sjednáváno,
musí tak být učiněno v pracovní smlouvě nebo v dodatku k pracovní
smlouvě. Takovouto dohodu nelze nahradit ujednáním v kolektivní smlouvě ani
jakýmkoliv rozhodnutím zaměstnavatele, tj. ani uvedením ve vnitřním
předpisu.
Které místo bude jako místo pravidelného pracoviště se
zaměstnancem sjednáno, závisí nejen na sjednaném druhu práce, ale zejména na
tom, jak je sjednáno místo výkonu práce. Bude to konkrétní budova,
provozovna, dílna apod. určená adresou anebo jiným nezpochybnitelným způsobem.
Mohou však nastat případy, kdy takovýchto konkrétních míst bude i několik. V
některých případech, podle druhu a náplně práce, to může být i územně určená
oblast, např. část obce nebo obec, v jejímž obvodu zaměstnanec práci vykonává.
Ve smyslu
§ 34a zákoníku práce to však pro účely
cestovních náhrad nikdy nemůže být větší území než území jedné obce.
Jestliže jako místo výkonu práce:
je sjednáno konkrétní místo (např. sídlo firmy,
provozovna), lze jako pravidelné pracoviště sjednat - totéž konkrétní
místo,
je sjednáno více konkrétních míst (např. některá anebo
všechna pracoviště firmy) lze jako pravidelné pracoviště sjednat:
- - jedno z uvedených míst,
- - více anebo všechna uvedená místa v jedné obci,
je sjednáno v rámci jedné obce šířeji (např. část obce,
obec), lze jako pravidelné pracoviště sjednat:
- - jedno nebo více konkrétní míst v příslušné části obce (v
obci),
- - příslušnou část obce, která je sjednána jako místo výkonu
práce,
- - část obce nebo obec, která je sjednána jako místo výkonu
práce,
je sjednáno šířeji než jedna obec (více konkrétních míst v
různých obcích, více obcí, kraj, Česká republika), lze jako pravidelné
pracoviště sjednat:
- - jedno konkrétní místo v rámci místa výkonu práce,
- - více konkrétních míst nebo část(i) v jedné z příslušných
obcí,
- - obec…
