Zaměstnání malého rozsahu je pojem, který se objevil v
souvislosti novým zákonem o nemocenském pojištění od 1. 1. 2009. Jeho podmínky
jsou stanoveny v
§ 7 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském
pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
Jde o zaměstnání s těmito znaky:
trvalo nebo mělo trvat více než 14 kalendářních dnů po sobě
jdoucích,
výkon práce je v ČR, případně v cizině pro zaměstnavatele se
sídlem na území ČR, pokud místo výkonu práce je trvale v cizině a nejsou
povinně účastni důchodového pojištění podle předpisů státu, v němž trvale
vykonávají zaměstnání, a mají trvalý pobyt na území ČR nebo jiného členského
státu EU,
příjem zaměstnance je sjednán ve výši, která je nižší než
rozhodný příjem pro účast na nemocenském pojištění nebo příjem není sjednán
vůbec. V takovém případě je zaměstnanec pojištěn v měsíci, kdy zúčtovaný příjem
dosáhne alespoň výše, která založí povinnou účast na nemocenském pojištění. V
ostatních měsících pojištěn není. Pro rok 2010 je rozhodný příjem pro účast na
nemocenském pojištění částka alespoň 2 000 Kč.
V praxi činí značné problémy jak správně posoudit,
zda-li v rámci konkrétního zaměstnání je příjem sjednán či nikoliv. Pokud je
příjem sjednán a je nižší než rozhodný příjem pro vznik účasti na nemocenském
pojištění, jedná se, při splnění ostatních podmínek určených v
§ 6 odst. 1 písm. a) a b)
zákona č. 187/2006 Sb., o zaměstnání malého rozsahu.
Při posuzování podmínky, zda-li je příjem sjednán či
nikoliv, je nutné vycházet z příslušných ustanovení zákoníku práce pro
uzavírání pracovních poměrů a pro uzavírání dohod o pracovní činnosti. Předně
je nutné si uvědomit, že pokud se uzavírá pracovní poměr, příjem je vždy znám.
Buď je určen jednostranným aktem zaměstnavatele (mzdovým nebo platovým
výměrem), nebo je sjednán v rámci smluvní mzdy. Mzda může být sjednána v
pracovní smlouvě, kolektivní smlouvě nebo v jiné smlouvě.
V
§ 79 zákoníku práce je uvedena stanovená
týdenní pracovní doba, kterou zaměstnavatel nesmí překročit. Jedná se tedy o
maximální délku týdenní pracovní doby ve vztahu k jednosměnnému, dvousměnnému,
třísměnnému, nepřetržitému pracovnímu režimu. V rámci pracovního poměru je
zaměstnavatel vždy povinen stanovit harmonogram směn, určit začátek a konec
pracovní doby a určit přestávky na oddech. Ve svém důsledku to znamená, že v
rámci pracovního poměru nelze nikdy konat práci podle potřeb zaměstnavatele a
že příjem při jakékoliv formě odměňování v rámci pracovního poměru je vždy
předem určen.
Z hlediska mzdové formy, kterou stanoví zaměstnavatel,
bývá nejčastěji použita měsíční mzda nebo hodinová mzda. Měsíční mzda náleží
zaměstnanci v plné výši při odpracování stanovené týdenní pracovní doby. V
případě, že se smluvní strany dohodnou na kratší pracovní době podle ustanovení
§ 80 ZP, přísluší zaměstnanci mzda, která
odpovídá této kratší pracovní době.
Příklad č. 1
Zaměstnankyně má se zaměstnavatelem uzavřen pracovní poměr na
dobu neurčitou se sjednanou kratší pracovní dobou podle
§ 80 zákoníku práce v rozsahu 5 hodin
týdně. Měsíční mzda při stanovené týdenní pracovní době, která je 40 hodin,
činí 12 000 Kč. Poměrná část měsíční mzdy odpovídající 5 hodinám týdně pak činí
1 500 Kč. Takové zaměstnání je zaměstnáním malého rozsahu.
Při použití hodinové mzdy je měsíční příjem pro účely
posouzení, zda-li se jedná o zaměstnání malého rozsahu, či nikoliv, také
znám.
Příklad č. 2
Zaměstnanec má uzavřen pracovní poměr na dobu určitou od 1. 2.
2010 do 31. 7. 2010 s hodinovou mzdou ve výši 100 Kč a pracovní dobou v rozsahu
28 hodin týdně. Pak sjednaný měsíční příjem činí částku alespoň 2 000 Kč (100 x
28 x 4). Jedná se o pojištěné zaměstnání a nejedná se o zaměstnání malého
rozsahu.
Při sjednané pracovní době v rozsahu 4 hodiny týdně bude
měsíční příjem nižší než 2 000 Kč (100 x 4 x 4) a takové zaměstnání bude
zaměstnáním malého rozsahu. Předpokládáme, že v rámci měsíce jsou alespoň 4
týdny.
Žádný právní předpis nestanoví postup pro určení sjednaného
měsíčního příjmu u hodinové mzdy.
U dohody o pracovní činnosti (dále jen DPČ) je nutné
respektovat ustanovení
§ 76 ZP, v němž se stanoví, že výkon práce
u DPČ nesmí činit v průměru v jednotlivých týdnech více než polovinu stanovené
týdenní pracovní doby. Dodržování sjednaného a nejvýše přípustného rozsahu
poloviny stanovené týdenní pracovní doby se posuzuje za celou dobu, na kterou
je dohoda o pracovní činnosti uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů.
Podle
§ 77 odst. 1 písm. b) ZP není
zaměstnavatel u DPČ povinen stanovit pracovní dobu a dobu odpočinku. Znamená
to, že pouze v rámci DPČ může zaměstnavatel přidělovat zaměstnanci práci podle
potřeb zaměstnavatele. Někdy se také užívá pojem zaměstnanec na
zavolanou.
Z výše uvedeného vyplývá, že v rámci DPČ může být výkon
práce v jednotlivých týdnech sjednán pevně, například týdně v rozsahu 10 hodin
(nejvýše však v rozsahu 1/2 stanovené týdenní pracovní doby), nebo v průměru v
jednotlivých týdnech v určité výši (nejvýše však v rozsahu 1/2 stanovené
týdenní pracovní doby), a pak se jedná o výkon práce podle potřeb
zaměstnavatele.
Příklad č. 3
Předpokládejme, že je stanoven výkon práce v jednotlivých
týdnech pevně v rozsahu 10 hodin, odměna činí 80 Kč za hodinu a DPČ je uzavřena
na dobu neurčitou. Pak takové zaměstnání je pojištěným zaměstnáním, protože
sjednaný měsíční příjem je alespoň 2 000 Kč a nejedná se o zaměstnání malého
rozsahu.
Pro účely dočasné pracovní neschopnosti musí také
zaměstnavatel stanovit harmonogram směn, podle kterého pak bude poskytována
odměna z DPČ při dočasné pracovní neschopnosti.
Zaměstnavatel může také u pevně sjednaného objemu
výkonu práce v jednotlivých týdnech sjednat odměnu měsíční. Pokud měsíční
odměna bude sjednána v rozsahu nižším než 2 000 Kč, jedná se o zaměstnání
malého rozsahu.
Příklad č. 4
DPČ bude sjednána od 1. 1. 2010 do 31. 10. 2010 v rozsahu 4
hodiny týdně se sjednanou měsíční odměnou 1 600 Kč. Takové zaměstnání je
zaměstnáním malého rozsahu.
Nejčastějším případem u DPČ však bývá výkon práce
podle potřeb zaměstnavatele. Zaměstnavatel předpokládá určitý průměrný
počet hodin v jednotlivých týdnech, který však nesmí nikdy překročit 1/2
stanovené týdenní pracovní doby v průměru v rámci období, na kterou je dohoda
uzavřena, nejvýše však na 52 týdnů. V rámci sjednaných podmínek však
předpokládaný průměrný počet hodin v jednotlivých týdnech nemůže být neurčitý
údaj, např. maximálně 10 hodin týdně, minimálně 10 hodin týdně atd. Je tomu tak
proto, že v
§ 194 ZP se zaměstnavateli ukládá, že pro
účely poskytování náhrady odměny při dočasné pracovní neschopnosti musí
stanovit fiktivní harmonogram směn, podle kterého bude postupovat při výpočtu
náhrady odměny při dočasné pracovní neschopnosti. Pokud by byl sjednaný objem
výkonu práce uveden neurčitě (například maximálně 15 hodin týdně), nebylo by
možné určit fiktivní harmonogram směn pro účely náhrady odměny při dočasné
pracovní neschopnosti, který se musí odvodit od sjednaného předpokládaného
týdenního objemu práce.
Dalším důvodem, proč je nutné objem výkonu práce
stanovit určitě, je to, že při ukončení zaměstnání na základě DPČ je
zaměstnavatel povinen vystavit zápočtový list a na žádost zaměstnance vystavit
potvrzení o čistém průměrném měsíčním výdělku. Jeho výpočet je stanoven
kogentně v ustanoveních
§ 351 až 362 ZP. Průměrný hodinový výdělek se násobí
sjednanou týdenní pracovní dobou a průměrným počtem týdnů v měsíci (4,348).
Pokud je sjednaná týdenní pracovní doba (rozsah výkonu práce u DPČ) jako
maximální nebo minimální, nelze ani průměrný výdělek určit.
Příklad č. 5
DPČ je uzavřena na dobu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 v rozsahu
16 hodin v průměru v jednotlivých týdnech, na kterou je dohoda uzavřena. Odměna
činí 60 Kč za hodinu. Práce tedy bude vykonávána podle potřeb zaměstnavatele. V
daném případě příjem pro účely
§ 7 zákona č. 187/2006 Sb. není
sjednán, a proto se jedná o zaměstnání malého rozsahu. Zaměstnanec bude
pracovat jeden týden více, druhý týden méně, třetí týden nebude pracovat atd.
Pokud onemocní v měsíci, kdy bude jeho příjem činit alespoň 2 000 Kč, vzniká mu
účast na nemocenském pojištění a má nárok na odměnu z DPČ podle fiktivního
harmonogramu směn - viz
§ 194 ZP.
Předpokládejme, že zaměstnavatel stanovil fiktivní harmonogram
pro účely náhrady odměny z DPČ tak, že se sjednaný objem výkonu práce v průměru
v jednotlivých týdnech rozděluje rovnoměrně na pracovní dny pondělí až pátek a
na každý den připadá jedna 1/5 sjednaného týdenního objemu výkonu práce.
Znamená to, že zaměstnanec obdrží náhradu odměny s výjimkou karenční doby v
rozsahu 3,2 hodiny denně (16 : 5 = 3,2 hod.) v rámci prvních 14 kalendářních
dnů dočasné pracovní neschopnosti.
Pokud by zaměstnavatel sjednal objem výkonu práce neurčitě
(maximálně 5 hodin týdně,…